Mrtvý brouk

Těším se, až budu stará nebo aspoň na tu dobu, kdy to budu moci říkat. Totiž, že jsem stará na to, abych se rozčilovala. Zatím mi tomu nic nebrání.

Co mě vždycky naštve je to, když někdo ani neví, jak se jmenuju a chce, abych se s ním někde povalovala po zemi, to za prvé. A za druhé, když někoho nezajímá, jak dlouho chci v jejich firmě pracovat a ptá se mě, jestli jsem vdaná a bojí se, abych neutekla. Já nakonec sice uteču a to jestli jsem vdaná nebo ne na to nemá žádný vliv. Nevím jestli si tedy mám povzdychnout a poznamenat něco o lidské hlouposti, nebo jenom mávnout rukou a svést to na to, že to bude tím pohlavím.

No a abych se nerozčilovala nad něcím, co se dá lehce ovlinit, vzala jsem si dnes na mušku, něco s čím se toho moc dělat nedá, aby to rozčilování mělo větší smysl. Sice mám ještě jednu novinku, ale tu nikomu neřeknu, tu si nechám pro sebe. Trošku to s tím souvisí, ale nebudu napovídat, neboť ti chytřejší jedinci, by na to mohli přijít. A co by to potom bylo za překvapení? Jenom vyloučím spekulace: o příchodu na svět nějakého mimozemšťana se nejedná.

Včera jsem si jenom tak z nudy překládala jeden článeček a dneska na něm pokračovala a nedá mi to nenačnout otázku toho, co je jinak v USA a co je jinak tady, co se týče ohodnocování pracovníků ve stravování a pohostinství.

Když někdo pracuje v nějaké větší firmě nebo v nějakém potravinářském řetězci, platí většinou daň za to, že je jenom součástí dobře fungujícího systému. Bývá nahraditelný, ale na jeho místo zrovna řady nestojí. Podle toho vypadá i jeho plat. Tak to funguje tady.

Jak jinde nevím, ale docela mě překvapilo, že co se týče uvažování ve smyslu toho, co nedám tobě, míněno zaměstanci, zůstane mě, miněno majiteli, platí asi všude na světě a je jedno, jestli máte před barákem potok a nebo oceán.

Celý článek se opírá o zjištění nějakého úřadu, který kontroloval více než 4000 restaurací typu rychlého občerstvení a zjistil, že lidé tady berou tak nízký plat, který často tak tak pokryje měsíční náklady. Nemůžou si dovolit být ani jeden den doma a když jsou nemocní tak kýchají do jídla ty svoje bacily, které tam potom všichni jí. U nás to asi nebude jíné, málokdo oželí penízek a radši se nadopuje prášky a pracuje dál, nebo si vezme dovolenou. Stejné je i to, že se vedení společnosti vyjádřilo v tom smyslu, že průměrný plat na určitých místech je v nějaké výši a za to, že existují vyjímky nemůže. Jak by také mohl, když pán má asi v kapse mrtvého broučka a dělá, že ho nevidí?

Je to pochopitelné, že špinavou práci za něho udělají jiní, seženou lidi, kteří tam pracují načerno nebo za minimální mzdu, úspory si ze svého platu nemají udělat jak, práci si dovolit ztratit také nemůžou, pokud nechcou umřít hlady. Jestlipak oni tak náhodou nezavírají nad tím oči úmyslně? Kdyby totiž nebylo těch kýchajících ilegálů, co jim možná i tajně plivou do polévky, kdo by je tam obsluhoval? A co by jim zbylo z platu jim, kdyby se nemohli zajít levně najíst do fast foodu?

Stejně jako se těším, až budu stará a nebudu se muset rozčilovat, tak se těším na to, až se naučím zavírat oči, to mi zatím ještě moc nejde.