Maminčini mazánci 30+

Genderové stereotypy jsou v naší společnosti, tak zakořeněné, že jsou na první pohled přehlédnutelné. V Česku je ženská, která bojuje za svá základní lidská práva považována za feministku. Mnoho mužů se ani zapozastavuje nad tím, že ženy za to, co muži považují za samozřejmost, musí bojovat, pokud se s tím nehodlají smířit.

Feministkou bývají často označovány ženy, které nenávidí muže a které podle všeho zajisté musí trpět nějakým tím mindráčkem, křivýma nožkama nebo minimálně nějakou vadou na kráse. Práva žen v naší zemi jsou porušována a nad jejich porušováním se nikdo nepozastavuje. Ženy, které se brání jsou označovány za bestie, dračice a rebelky. Normálně se ženy za své feministické názory stydí a naprosto nehrozí, že by se k feminismu běžně hlásili muži.

Muži berou jako samozřejmost to, že jejich ženy umývají zem, leští jim boty a připravují svačiny do práce, i když sami také pracují. Berou to jako samozřejmost a ani je nenapadne, že by to mohlo být jinak. To, že když si ženská hledá chlapa, který by domácí práce uměl a dělal je bez zbytečných řečí, berou jako extrém a dělají si z toho legraci. Přitom je spousta mužů, kteří si neumí uvařit ani čaj a hledají si partnerku, která jim uvaří, uklidí a postará se o ně i o jejich případné děti. Nevím jak by se tvářili, kdyby jejich partnerka na nich všechny tyto povinnosti nabalila, aby je dělali všechny a úplně sami. Když už to, že ona považuje za samozřejmost, že se o ně podělí a budou je dělat spolu nebo nastřídačku, berou jako neskutečnou drzost. A přitom, kdyby nefrlala a dělala je všechny sama ona, tak by jim to nevadilo, necítili by se vůbec nijak zahanbeni, že o ně někdo pečuje, jako o nesvéprávné.

Tento český fenomén je hezky vidět u vyběhaných třicátníků, kteří si nechají nosit od maminky do postele puding, nedělají si starosti se špinavým prádlem a hledají si ženušku, aby splňovala podmínku, že jim musí maminku plnohodně nahradit, protože oni sami v domácnosti nejsou schopni hnout ani prstem. Je to docela legrační, kolik takových chlapíků v dnešní době singles je. Chlapíci si spokojeně žijí a užívají života. Když jim bylo 20, tak se nad tím nikdo nepozastavoval. Ale čas plyne jako voda a to, co přijde někomu normální v životě 20-ti letého chlapce, je ve věku 30+ nanejvýš směšné.

Matky dělají rozdíly mezi dívkami a chlapci už ve výchově. Dělají ve výchově základní chyby a nejsou ochotné si to přiznat. Jsou vyjímky, ale je jich hodně málo. Začíná to při dělbě domácích prací v domácnosti mezi sourozenci opačného pohlaví, pokračuje to ve škole, v práci. Na některé pracovní místo hledají ženu, protože berou jako samozřejmost, že jí postačí méně peněz, protože jinde ji stejně nevezmou, když už má doma 3 děti, pokud ji tam vezmou, protože má už ty 3 děti. Když je potřeba někde umývat nádobí, automaticky se tato role z nevysvětlitelného důvodů vnutí ženě a když tuto roli odmítne, tak se stačí ještě tvářit uraženě.

Situace se začíná trošku zlepšovat, ale je to velmi pomalé. Už je tu spousta žen „křiklounek“, které si některé věci odmítají nechat líbit, ale vždy mě pobaví, když to někteří muži převracejí a vadí jim, když se některé ženy chovají tak jako muži. Ale právě tím, že to některé ženy v boji za rovnoprávnost přehánějí, a svá základní lidská práva si musí doslova vyřvat, dávají můžům zkusit si ten pocit, jak se některé ženy cítí v běžném životě. A to bez toho, že se to přežene do extrému nejde. Jde o úhel pohledu. To, co vypadá jako diskriminace mužů, je jenom ukázka, jak se chovají někteří muži aniž by si to uvědomovali.

Když je ženuška poslušná a nechá si všechno líbit, poslouchá na slovo, tak je všechno v pořádku. Když je šikovná, vyřve si rovnoprávnost. Ale když se chová stejně jako chlapi „macha“, tak už je zle. Ale pokud by se tak nechovala, tak toho moc nedokáže a chlapi si s ní budou nadále vytírat zem. Vztahy mezi mužemi a ženami jsou založeny na vzájemné dohodě a jsou především o tom, kam jsme ochotni dovolit tomu druhému zajít a jaké hranice nejsme ochotni překročit.