Když to nejde, tak to nejde.

„Já Vám to nemůžu udělat,“ řekla a otočila se ke mně zády. Otočila židlí, na které měla usazenou tu svoji masnou prdel, kterou hnula jenom proto, že jsem právě vstoupila do dveří. Do té doby, než jsem se tam objevila, tak se vykecávala s kolegyní.

„Já Vám to nemůžu udělat,“ řekla a otočila se zase zády. Seděla tam, jak velryba v moři z flusanců. Židle jí byla malá. V jedné ruce držela myš a libovala si na té své pohodlné židli. „Já to neumím.“ Podívaly jsme se na sebe s mou kolegyní a já jsem měla co dělat, abych nevybuchla smíchy. Když mi asi za ¾ hodiny úplně jiná kolegyně z jiného oddělení vysvětlovala, že to ještě nikdy nedělala, tak to už jsem se svíjela v křečích bláznivého smíchu a hleděla z okna, aby si toho ten přerostený diblík s andělsky kudrnatými dlouhými vlásky nevšiml. Anděl s ledovým klidem načítal čtečkou číslo bez čárového kódu a její pomněnkové oči se divily, proč jí to nefunguje.

Madam byla uvězněná na chodbě v 1,2x1,2m velké skleněné kóji a neustále prosila jinou kolegyni, aby jí s tím poradila. Kolegyně seděla hned vedle, tentokrát bez skleněné ohrádky. Prozradila nám, že jsme od nich přišly žádat něco, co je nad jejich lidské síly a ta první kolegyně už je bombardovala také dotazy, co s námi. Tahle už to dělala. Už je to ale měsíc.

S mojí kolegyní jsem dostaly za úkol vyřídit výpis z obchodního rejstříku s elektronickým podpisem a nechat si ho nahrát na flashku. Anděl si s tím nedovedl poradit a uložil nám ho do schránky, ze které se ho mervomocí snažil dostat na tu flashku. Nechal se slyšet, že je to pro něho porod a že by to chtělo flašku a ne flešku. Teď nevím, jestli to nebyla žádost o úplatek.

160 kč a 1,5h lítání po úřadech se nakonec vyplatilo, po té, co jsme anděla naučily ukládat soubory v pdf, když už jsme se nemohly dívat na to, jak dokument ukládá jako text a diví se, kam celý obsah zmizel. Anděl nám poděkoval, že jsme ho naučily zacházet s počítačem a my dvě jsme si konečně oddechly, protože po 1,5 hodiny jsme dostaly to, co jsme chtěly a k tomu ještě kupu dalších papírů, které nám anděl vytiskl zcela zdarma.

Za tu 1,5 hodinu jsem v sobě měla snad všechny pocity od úplného znechucení, pobavení, údivu, překvapení, zoufalství, pocitu absolutní bezmoci a přání, abych už nikdy nic podobného nemusela absovovat.

Jedno se musí ale nechat, tak vytrvalou a příjemnou i když trochu blbou úřednici jsem ještě nepotkala a doufám, že už nikdy nepotkám.