Kdo za to může?

Zárodek světové krize byl v tom, že banky poskytovaly špatné půjčky. Proč přesně krachuje Řecko nevím, ale mám takové neblahé tušení, že půjčit Řecku, je zrovna taková špatná půjčka. Pokud půjčíte někomu, kdo dluží na koho se podívá, nemůžete čekat, že Vám to vrátí, protože zjevně něco dělá špatně, jinak by tu půjčku nepotřeboval. Spíš než půjčky by Řecko potřebovalo dary. Když se pořádají sbírky na různé dobročinné akce, proč by se nemohly uspořádat sbírky na krachující státy.

To, že žít si nad poměry, neúměrně se zadlužovat a vydávat finance neuváženě se nevyplácí ví Island, Řecko, ví to i Slovensko, které neváhá pomoci, i když si to také nemůže dvakrát dovolit. Víte to dokonce i vy, kteří nemáte na chleba a půjčujete si na to, abyste holý život žili. My to zatím ještě nevíme, ale i to jistě přijde. Letiště v Řecku jsou ochromeny, školy nepremavaju, běžní občané protestují proti opatřením, které by se jich měly dotýkat, i když nastalé problémy, zdá se, nezavinili. Máme se tak, podle toho, kde se nacházíme a buď se přizpůsobíme situaci ve své zemi, nebo se také můžeme pokusit  něco změnit, můžeme se nejen pokusit          o změnu, ale také se můžeme vézt, nebo můžeme utéct. Někteří podnikatelé zvažují odchod z Řecka. Proč by měli zůstávat a trpět za ty, co zůstávají a svezli se, mají namaštěné kapsy a o to, jaké mají jejich kroky následky, se nestarají.

V dobrých firmách bývá zvykem, že se zaměstnanci platí podle toho, jak pracují a ne podle toho, kolik si odhlasují. Zástupci státu mají své jisté, je jim tak jedno, jak pracují. Důležité je jenom to, aby to vypadalo, že pracují dobře a to, že zase tak dobře nepracují umí dobře okecat.

V naší zemi se nežije lehce. Mnozí již delší dobu ví, že náš stát žije na dluh. Ale to, že to tak nejde donekonečna nám musí ukazovat světová finanční krize a krachující státy. Co se ještě musí stát, aby padly hlavy, aby problémy řešili ti, co jim rozumí, představitelé státu pracovali i jinak než ústy, zapojili logické uvažování a problémy začali řešit i jinak, že si o nich povídat. Povídají nám, jak by udělali to či ono. Jsou zde ta slova a na výsledky si musíme počkat.

Je stát špatná firma? Do dobré firmy na dobré pracovní místo Vás nevezmou pokud za Vás nemluví vzdělání, praxe a činy. K tomu být představitelem státu podle všeho stačí mít dobrou vyřídilku, umět zametat problémy pod koberec a být něčí velmi dobrý kamarád. Mlčící, zodpovědní, pracovití a pragmaticky uvažující politici se moc nenosí, protože nemají šanci překřičet ty, co sice až tak pracovití nejsou, ale za to umí dobře slibovat a hrát na city cílovým skupinám.

Dobří odborníci jsou dobří proto, protože jsou jednostranně zaměření, své práci rozumí a aby dobře pracovali, tak na svou práci potřebují klid a na nějaké šarvátky a marné boje nemají chuť, čas ani náladu. Proto očekávat od kvalitních lidí, že se pohrnou do politiky opravdu nemůžeme. Politikem se může stát pouze exhibicionista, narcista a arogantní člověk s tak železným sebevědomím, kterého nerozhodí ani to, když má někdo jasné důkazy o jeho neschopnosti.

Jen pro srovnání. Když zkrachuje nějaká firma, tak je to pro spoustu lidí nepříjemné, ale zas nic moc tak velkého se nestane. Lidé si najdou jinou práci, díra na trhu se také časem zaplní. Vina se nakonec na někoho svede. Ale když zkrachuje stát, tak je to obrovská šleha. Vinu svést není na koho, můžou za to všichni a zároveň vlastně nikdo. Papaláše si tam lidi sami navolili, oni potom zvedali ručky a vedli to tam od devíti k pěti. Stalo se to už podruhé a nadále se nic neděje. Je to stejné jako s finanční krizí, dokud prachy tečou a jsou zakázky, tak se vlastně nic neděje. Je to něco, co se týká druhých. Nač vytahovat hasičák, vždyť hoří jenom u sousedů. Hlavouni hasí maximálně tak svoji žízeň. Prachy tečou, když ne, někde se vypůjčí, do basy se nedostanou, tak o co jde. Vypadat hezky upracovaně, starostlivě a sebevědomě a hlavně si nenechat šáknout na svou výplatu, to je recept jak přežít v čele a nenechat se spláchnout.

Líbí se mi ta solidarita okolních států a těším se, jak se budeme tvářit my, až se prachy začnou nalévat do našeho státního rozpočtu. Když u nás existuje osobní bankrot, tak proč bysme nemohli mít i ten státní. Nemusíme mít sice všechno, ale zdá se mi, že náš stát je tak trochu hamižný a chce to, co mají jiní.

Může se proti tomu běžný občan nějak bránit? Nebo mu nezbývá než čekat, i kdy jak to dopadne, tuší?