Je to přece logické!

Vyhrabala jsem svoji 18-ti letou sukni. Ne že by se mi hřála v šatníku 18 let, ale bylo mi 18 a měla jsem nastoupit do nového zaměstnání. Zhrozila jsem se, že nemám co na sebe.

Samozřejmě, že tehdá nezůstalo u jedné sukýnky, protože už jsem sice měla sukni, ale zase ne co k ní. Sukni mám do teď. Je to taková zkušební. Vždycky když si myslím, že jsem přibrala, tak si ji vyzkouším. Testuji na ní svoje špeky. Pokud je mi sukně dobrá, připadám si jako 30-ti letá lolita. K této 18-ti leté sukni jsem si časem pořídila ještě jednu. Byla to kožená minisukně. Svého času, bylo mi asi 20, jsem k ní nosila bílé sandály s 12 cm podpadkem. Černé kožené kalhoty už nemám. Patřil k nim výstavní zadek. Když se nad tím ale teď  zamyslím, tak to byl docela úlet chodit v takových hadrech do práce.

Narvat se do té kožené sukně mě stojí hodně úsilí, ale možná se mi to podaří a ve 40 se v ní budu cítit jako stará k.rva. Proč si ony dvě sukně stále schovávám nevím. 30-ti letý sen se mi vyplnil, na ten 40-ti letý stále ještě čekám. O tom jsem se ale bavit nechtěla. Na tu svoji 18-ti letou sukni jsem si vzpomněla v souvislostí s mou neustále vznikající potřebou si pořizovat nové oblečení s nástupem do nového zaměstnání.

Zamyslela jsem se nad tím, proč někteří muži nechápou, že oblečení a ženy k sobě prostě patří. Tuším, že za tím bude nějaká zrada v podobě: „Stejně se to vysleče, tak je to jedno.“ Možná je mužské uvažování občas trochu jednodušší. Ale pořád platí, že chlapi se rádi podívají a ženské se rády líbí. Skoro všechny věci lze logicky odůvodnit, tak proč muži nechápou potřeby žen kupovat si pořád nové oblečení, ale stejně dál ženy posuzují podle vzhledu?

Chystám se přestěhovat na planetu Uran, kde bych se ráda povznesla na nedorozumění mezi Marsany a Venušankami a sledovala je z povzdáli. Čekám ovšem, že občas přiletí i nějaká ta sukně.

Jo mimochodem, pánové, docela Vám zavidím tu barvoslepost, protože kdybyste viděli dobře, tak Vám musí být jasné, že fialová kabelka se k červené bundě rozhodně nehodí, proto se logicky musí koupit fialový kabát. Červené šaty se k fialovému kabátu také nehodí, proto se musí koupit fialový svetr. Ač technicky nadaní, neumíte zmáčknout tlačítko u pračky, ač povrchní, nechápete základní potřeby žen se Vám líbit. Argumentujete tím, že to nepotřebujeme. Věřte tomu nebo ne, my to potřebujeme asi tak stejně jako vy.

Přála bych Vám zažít ten pocit bezmocnosti, když stojíte před plnou skříní nepoužitelných hader, které jste sice neměla ani jednou na sobě, ale nejdou zkloubit dohromady a nedali by se vzít ani do tunelu. Přece jenom Vám ale trochu závidím. Vypadáte dobře i nenalíčení. Bude to asi tím, že chlapi jsou hezcí jen tak. Máte jedny boty, které se hodí ke všem džínám, co vlastníte, tričko si oblečete to, které je čisté. Někdy. No, tak to potom chápu, že nás nechápete. Sladit styl, příležitost a barvy zabere spoustu času, stojí hodně peněz a dobrý výsledek je, když si toho vůbec nevšimnete.

Dlouho jsem hledala řešení, jak se zbavit podezření, že lžu vždy, když vyslovím větu: „Nemám co na sebe.“ Až jsem na to konečně přišla. Tajně narvu staré a nepožitelné oblečení do popelnice a v mé skříni opravdu nic nezbyde a musí se na nákupy. Když nic nemám, tak potřebuji nové oblečení. Teď už je to dostatečně logické?