Hádka – nehádka. Pššššt: Bude pohádka! O koucourkovi!

Žil, byl jeden mladý starý mlsný kocour. Přebýval v jedné díře. Nežil si špatně. Kocourek měl pořád moc špinavé botičky a studené ťapičky. Strašně rád lízal smetánku, ale měl plechovou hubu. Bydlel v díře a občas chodil do práce. Svoji práci měl velmi rád. Nikdy neměl dost a když začal, tak neuměl přestat. Ráno tam přišel, když ještě nesvítilo sluníčko a odcházel vždy jako poslední. Byl busy celý den a neměl vůbec na nic čas. Kdyby nebylo té jeho plechové huby, tak by ho sežral stres.

Svoje boty měl lautr furt špinavé. Jednoho dne na něho přišla nouze a neměl si co vzít do té své papule. Začal přemýšlet, co by se z jeho těla dalo prodat. Ve své díře toho moc neměl a tak se rozhodl zpeněžit ty svoje zapráskané boty a na těle se rozhodl, že bude ještě makat. Důležité je, aby za to bylo co nejvíce peněz. Zatím bude tedy makat a uvidí se. Jedl zdravě a krve měl v sobě také dost. I když věřím, že pokud to o sobě čte právě teď, tak by se jí v něm nedořezal. Bobánek měl sice mobil, ale byl to takový starý střep, že i kdyby ho chtěl prodat, tak by za něho stejně nic nedostal. Ale na druhou stranu se ho dosud stejně nenaučil používat. Kontrétně psaní SMS mu činilo náramné potíže. A tak měl vlastně dilema. Má prodat boty, po kterých mu stejně furt někdo šlape, anebo starý krám, který se jakžtěživ nenaučí ovládat?

No a potom tu byla ještě ta ledvina, která ho stejně tlačila v kapse. A tak se malý kocourek cukroušek rozhodl, že zaprodá své zdraví za svůj nenažraný žaludek. Dá svou ledvinu do dražby a koupí si nové boty i s uklizečkou, která mu je bude šudlit a samozřejmě nový mobil a co mu zbyde, tak to investuje do paninky, která mu bude vařit. Nakonec se rozhodl se, že prodá ledvinu. Provrtané koleno už měl.

A tak se z kocourka ve starých křuskách stal fešák bez ledviny s dvěmi služtičkami, které mu splní vše, co mu na očích vidí. Jeho potřebám přecházejí a o to, která se o něho postará líp, se předhánějí. Šak na co by mu byl dvě ledviny? Stejně to není vidět, že má jenom jednu!
Kočisko se málo oblékalo, takže bylo jasné, že mu na nějaké té ledvině nesejde, když se nebojí prochladnutí. Stejně ji už mělo tolikrát prochladnutou a tak nakonec bylo rádo, že se jí zbaví a ještě výměnou dostane prachy. A bylo i rádo že mu ubylo starostí. Jedna ledvina to je přesně o 50% míň starostí, pokud předpokládáme, že původně měl opravdu dvě. O 50% míň starostí výměnou za 100% péči dvou beruší.

Ale neví se, čím je uhranul, protože ledvinu měl jenom jednu a dlouhý život před sebou. Sloužili mu zcela dobrovolně. Staraly se o něho téměř dokonale, možná až do smrti

Kocourek byl strašné mazlítko, takové přítulné koťátko, ale těmhle dvěma berušám nedával protislužbou vůbec nic. Jak je přinutil, aby dělaly to, co on chce a kdy to chce? To není známo. Možná je to napsáno někde ve hvězdách. Není známo, čím je uhranul, či co. Ale měl o jednu ledvinu míň a měl všechno, co chtěl. Až na tu ledvinu.

A tak si to bobánek dál šlapal životem a dál se víc staral o staré krámy, o nové krámy, o sebe a na beruše absolutně kašlal. Snad to bylo zárukou toho, že si jedna i druhá mohli hnáty zlámat, která bude lepší. Snad to, že měl v hubě jeden zlatý zub, který vyměnil za náhradní srdce a místo původního si nechal zasadit kámen. Snad. Nikdo neví, ale možná když se koukneme kolem sebe, tak na to přijdeme a bude se nám žit lehčeji. Nebo také né.

A tak starý mladý mslný kocour dál životem šlapal a hleděl víc na sebe než na ostatní a čekal, kdy se bude mít líp a nepřicházelo vůbec nic. A jestli ještě žije, tak tak tam čeká dodnes