„Ty asi nevíš nic o lásce, že jo?“ řekla a podívala se na něho svýma krvavýma očima. Přes obličej měla šrámy, jako by právě prolezla chrouštím, za toulavou kočkou, která neví kdy má dost.
„Ty jsi stejně střelená!“ řekl jí, vzal jí papír, na který loupala semínka ze slunečnice a hodil jej do ohně.
„Jo, možná. Čím se vlastně živíš?“
„Jsem obchodní zástupce pro velkoobchod s nápoji.“
„Aha. Slizkej obchoďáček.“ řekla a málem rozlila sklenici vody, jak se začala smát.“
„Slizkej?“
„Dělám si legraci. Jo, obchoďák musí být slizkej, vlezlej a bezpáteřní. Také jsi takový?“
„Mně to směšné nepřišlo. Něco tak povrchního jsem dlouho nic neslyšel!“ řekl jí a ona se lehce zastyděla. Většinou to byla ona, kdo to lidem říkal. Vypadal docela hezky. Frajer libovej. Nudný trošku. Dostane asi každou, aniž by se musel nějak extra snažit. Takové týpky z duše nenáviděla. Měla radši ty vtipné a pupkaté, než ty nudné s vyrýsovanými buchtičkami na břichu.
„Jsi nudný!“ Řekla, zvedla se a odešla. Zůstal na ni hledět jako opařené kuře.
V duchu si opakovala: „Néééé, néééé, nééé. Tohle nemám zapotřebí. Na světě jsou miliony lidí, proč já bych se měla nudit zrovna s tímhle tím!“
Opařené kuře tam sedělo a ještě dlouho to nemohlo pochopit. Dopil tu vodu, co zbyla a šel si namazat chleba s máslem. S tím, že mu ta nádhera uvaří večeři nepočítal, ale že uteče mu kapinku udělalo čáru přes rozpočet. Plánoval si, že si udělají hezký večer, kde teď sežene nějakou náhradu. Tak se nudil! Byl opravdu nudný. Co teď bude dělat? Hmm. Co asi. Našel flašku vodky a celou ji vypil. Sex a alkohol, byly jediné dvě věci, kterým se věnoval na plný úvazek. To bylo potěšení. Když měl sex tak nepil, když pil tak nesexoval. Jeho jediné dvě radosti života.
Ona doběhla domů. Ozval se zvonek u dveří. „Kdo to sem leze tak pozdě v noci?“ běhaly jí myšlenky všude možně, ale nemohla si vybavit nikoho, komu by to nebylo trapné zvonit u ní ve 2 v noci. Šla ke dveřím. „Ahóóój“, vybafl na ní zarostený přítel někoho jiného, „jak se máš?“
Hleděla na něho. Ale byla tááák sama a on byl tak zatraceně sexy, i když vypadal, jako kdyby vypadl z obrazu nějakého amatérského malíře. „Čááááu.“ zvolala na něho i když se marně snažila vybavit jedinou vzpomínku s tímto bezdomovcem. Opravdu. Bratr její to nebyl. Strýc také né. Minulou noc s ním určitě nespala. Co bylo před měsícem neví. Kdo si to má pamatovat. Nudný nebyl. Jak to, že si ho nepamatovala.
Usadila ho na pohovku a doufala, že nic nebude chtít. „Maruškooo.“ Začal na ni pokřikovat Dušan. Tak se asi jmenoval, už si vzpomíná.
„Ale já nejsem Maruška a dala mu facku.“ Vždyť to byl její bratranec. Vzdálený bratranec, se kterým se neviděla 10 let. A nepamatoval si její jméno. Ale co tu otravuje ve 2 v noci.
„Prosím tě, Magdalénko, nedala by jsi mi flašku Borovičky?“
„Si děláš prdel!“ Tak za prvé se jmenuji Kateřina, za druhé borovičku nechlastám a za třetí vypadni! Byl jsi mi povědomý, ale spletla jsem se. Běž naproti, tam bydlí moc hodní lidé, dají ti, všechno co chceš a vypakovala ho, tak rychle, jak se k ní nahrnul.
Lehla si do postele, ale nemohla usnout. Pořád se jí ještě zdálo o tom chlápkovi, kterého dnes potkala. Bylo to jako sen. Když se potom sešla s buchtičkou a s tímto ochmelkou, tak si umědomila, že měla obrovské štěstí. Bavila se s ním jenom 5 minut, ale ví, že je to něco zvláštního. Něco co je a nebo není. Vždycky když potkala chlapa, tak se zeptala sama sebe: „Ano nebo ne?“ Protože žádná jiná odpověď není. Když si nejste jistí hned a není to velké ano, tak je to vždycky ne. Menší nebo větší, ale ne. Opravdu. Když se Vám něco hned nezdá, nemá smysl si nic namlouvat. Jak to tam není hned, tak to tam nebude nikdy. A když je něco hrozného zrovna, tak se to nezlepší, spíš to má tendenci se zhoršovat.
