Ber ho, holka! (7)

Je to exot číslo jedna. Řekla jsem mu zrovna, že ho nenávidím a nechápu, proč mi pořád píše. Je jako cibule. Pomalu jsem ho začala svlékat z kůže. Všechna svoje tajemství mi prozradil, i když vím, že nechtěl. Proč to nakonec udělal asi neví ani on sám. Je to rebel a i když je moje inspirace už dávno někde v háji, on je tady a i když ho nenávidím, tak pokaždé, když mi zase napíše, tak se neudržím a můžu se potrhat smíchy. Ne, nehraji si s ním, i když se mi jednu dobu snažil namluvit, že mě miluje. Možná to je ten důvod, proč nechápe to, že se s ním nechci ani bavit, ne tak dělat všechny ty věci, o kterých se mě snaží přesvědčit, že dělá tak dobře.

Žije ve volném vztahu. Byl to nápad jeho manželky. Podvádějí se od první chvíle, co se potkali, ale jako nevěru to neberou. Vyhovuje to oběma. Je to o cosi lepší situace, než když si jeden partner dělá co chce v poli sexuálním, a ten druhý je za blbce. Sice podepsali nějaký papír, kde si slibují spoustu věcí, ale spíše to vypadá jako sexuální přátelství. Ti dva si dávají dostatek volnosti, aby se cítili šťastní a slibují si pravidelný sex, pokud nemají štěstí někde venku.

Byl mi docela protivný hned od začátku. Dovolila jsem si ho nazývat nepřítelem. Říkala jsem mu, že je to ďábel a ať jde do pekla a ať mi už nikdy nepíše. Nechtěl být můj kamarád. Říkali byste příteli, že je bílé svinstvo, nebo idiot, pokud nechce dělat to, co chcete vy? Zcela jistě ne. On mi takové věci říkal. Obrnila jsem ale se trpělivostí a asertivně jsem mu odpovídala, že se neumí chovat a ať už mi proboha nepíše. Psal mi neustále. To, že si nenechám líbit, když se někdo chová jako hulvát považoval za nehoráznost a všechny mé spoluobyvatele a občany sousedních států nazýval východoevropskými idioty. Pak jsem omylem nahlédla do jeho profilu a on si myslel, že ho miluju! Nevím z čeho tak usuzovat, protože jsem mu opravdu slušně několikrát řekla, ať mi dá pokoj.

Když nevyšlo obtěžování, tak se několikrát se pokoušel být můj kamarád. Nemůžu říct, že jsem se nesnažila ho také provokovat, když jsem zjistila, co je to trošku výbušné těleso... Nakonec jsme se usmířili. Byl to ale boj. Vyhrála jsem. Chce být můj kamarád a od těch svých prasárniček upustil. Jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží.

Mimochodem má strašně hnusný piercieng na rtu a nabízí mi pořád nějaké praktiky, o které nemám zájem. Chlapec je ale mimochodem přerostený a s tím pierciengem vypadá opravdu jako staré děcko. To jsem mu i řekla.

Dnes se mě zeptal, jestli chci být jeho kamarádka, řekla jsem mu, že nevím, že se mi asi nakonec více líbilo, když jsme byli nepřátelé a snažila jsem se ho posílat do toho pekla a říkala jsem mu, ať se chová slušně.

No komu by se to nelíbilo, když si může říkat co chce, dělat co chce a ten druhý za vama stále leze. I když nevíte proč, na jednu stranu je to lichotivé. Do toho peklíčka jsem ho poslala nesčetněkrát, nabízela jsem mu maximálně kamarádství, o které prve vůbec nestál. Nejhorší na tom je, že je sice sprostý, chová se jako by vylezl z jeskyně, ale je zatraceně vtipný. Když ho pošlu do pekla, první se urazí a za dva dny je tu zase a žebrá o kousek pozornosti. Je jako pejsánek, přiběhne, když cítí masíčko, jenom ta odměna tu není. Tak nevím. Co s chlapem.

Když přestal být sprostý, spustila jsem zpověď. I když nechtěl za tu dobu, co se spolu bavíme mi na sebe prozradil spoustu věcí, které jsem si ukládala tak nějak podvědomě do paměti a pak mi to došlo. Zeptám se ho na to.

Pořád mi říkal, že jsem z jiné planety. Pořád jsem se opírala do toho jeho strašného piercingu. To, jaký žije život jsem z něho musela doslova vyrazit. Ale vrtala mě v hlavě jedna nejasnost. Když tak moc miluje svou ženu a byl ochotný přistoupit na volné manželství, proč se mi o ní prve nezmínil a mluvil o své lásce, která ho opustila asi tak před 4 lety? Nemůže na ni zapomenout a jeho žena, aktuální pravidelná madam, byla v pozadí.

Dnes jsem tedy ukončilala naše nepřátelství a možná jsem využila situace, že byl sdílnější, než obvykle. Byla jsem ochotná mu odpustit jeho hříchy a zeptala jsem se ho bez přípravy, jestli víc miluje svou ženu, nebo tu dívku, která ho opustila.

Místo toho, aby mi říkal, že jsem idiot, mi řekl, že je to těžká otázka. Otázka to byla sice těžká a asi na ni nebyl připraven, ale odpovědi jsou jenom dvě. Řekla jsem mu, že nepotřebuji, aby mi na ni odpovídal, že si má odpovědět sám. Poděkoval mi.

Tak tomu říkám pokrok. Děkoval mi, za to, že mi nemusel odpovídat. Co bude příště nevím. Ale kamarádit se s ním asi nebudu moct. Tak nějak asi jsem rozluštila jeho záhadu, kterou si ani on sám asi nechtěl přiznat a přestal mě zajímat zcela. Ať si jde třeba do pekla.