Ber ho, holka! (5)

Dnes se mi stalo něco úžasného. Potkala jsem chlapce, se kterým jsem se poznala před rokem. Nepoznal mě. Tehdy si stěžoval si, že ho dívky chtějí jenom proto, aby se s ním vyspaly. Poradila jsem mu, že jestli chce poznat nějakou opravdu hodnou dívku, ať chodí raději do knihovny a nebo do kostela. Pokud bude vymetat diskotéky, najde tam jenom to, co se dá čekat. Od té doby se mi neozval. Až dnes. Bylo to ještě zajímavější než to včera, s tím chlapem, kterého znám skoro odjakživa, ale i přesto o něm nevím vůbec nic. Život je celý poněkud zvláštní. Dnes se mi stalo něco úžasného. Potkala jsem chlapce, se kterým jsem se poznala před rokem. Nepoznal mě. Tehdy si stěžoval si, že ho dívky chtějí jenom proto, aby se s ním vyspaly. Poradila jsem mu, že jestli chce poznat nějakou opravdu hodnou dívku, ať chodí raději do knihovny a nebo do kostela. Pokud bude vymetat diskotéky, najde tam jenom to, co se dá čekat. Od té doby se mi neozval. Až dnes. Bylo to ještě zajímavější než to včera, s tím chlapem, kterého znám skoro odjakživa, ale i přesto o něm nevím vůbec nic. Život je celý poněkud zvláštní.

Ten z dneška byl ještě zajímavější než ten ze včerejška. Ten starý chlap ví, že existuju, že si tady někde žiju. Ale tento na mě zapomněl zcela. Já ne. Vždy si pamatuji ty lidi, kterým radím. Chodí za mnou, protože potřebují pomoc. Dostanou to, co chtěli a jejich život jde dál. Jsou spokojení a neohlížejí se. Ve mně zůstane ten pocit, že jsem jim pomohla, když jim bylo opravdu nejhůř. Na to se zapomenout nedá. Podat pomocnou ruku někomu, kdo ji potřebuje je ještě lepší, než když je zle Vám a hledáte pomoc a někoho takového najdete. Ten pocit se nevyrovná žádným pokladům světa.

Tady tenhle konkrétní ke mně dnes přišel s poněkud jinou historkou. Tento chlápek mi řekl, že se rozešel s dívkou, protože ho chtěla předělávat a on, že chce někoho, kdo ho bude milovat takový jaký je. No jo. Není to láska, když chceme někoho předělávat a není to opravdová láska, když chce někdo předělávat nás, když se mu nelíbíme právě takoví, jací jsme. Nelíbí se jim na nás to, co si myslíme, ale to, co máme oblečené. Nelíbí se jim na nás to, co neděláme, ale to, jak jsme hebcí na dotek. Nelíbí se jim na  nás to, jak se smějeme, ale to, jaké máme vlasy.

Jednou mi jeden muž řekl jednu pravdu. Byla jsem zaskočena. Byl tak mladý. Nikdy bych to do něho neřekla. Řekl mi, že pokud chceme dát prostor citům, tak nestačí se jenom dívat a dotýkat, že ty pravé emoce musí zasáhnout naše srdce a ne jenom oči a nebo ruce.

No a tento muž, i když nezasáhl ani moje oči, ani moje ruce ani moje srdce, se za mnou za rok vrátil. Ne snad aby mi děkoval, že jsem mu poskytla útěchu, když byl na dně, ne snad proto, abych ho posílala do kostela, ale řekl mi, že by mě rád pozval na drink. Řekla jsem mu, že nemám žízeň.