A já jsem si myslela, že je to antifeministka!

Vytočit do běla mě dnes dokáže jenom jeden člověk. Už delší dobu se snažím s nikým se nehádat, ať je to sebevětší blb. 

Pokud si s někým nerozumím, tak se mu jednoduše vyhýbám. A řídím se jedním od někoho dávno získaným vzorcem chování. Ten jsem zcela nevědomě převzala od mého bývalého přítele. I dnes si na něho občas vzpomenu. Hlavně když si míchám kafe nožem, protože už nejsou čisté lžičky, tak jak to dělal on. On se také nikdy nehádal. Teď si nejsem jistá, jestli to nebylo tím, že byl trochu slizký. Ale byla jsem to já, kdo na něho vždycky řval. On neříkal nic. Jindy mluvil docela hodně, ale když jsem byla já naštvaná, tak jenom mlčel a zíral, jako jalové tele. Těžko říct, proč si to nechal líbit. Asi se se mnou prostě nechtěl hádat. Možná si myslel, že jsem to já, kdo je blbý. To jsem ale hodně odbočila.

Tímto se dostáváme k jedné staré čarodějnici. Bydlím u ní. Myslím si, že jsem Vám už o ní psala, ale to nevadí. Ráda se opakuji. Přijdu dnes z práce, kde mě to už mimochodem také nebaví a ta čarodějnice už stojí jak jinak než se smetákem v ruce ve dveřích a místo toho, aby mi řekla ahoj, tak mi říká, že bych měla zamést její schody. Dům to není můj, logicky by si stará měla své schody zametat sama. Říkám jí stará, protože jsem drzá. Jiný důvod nevidím. Na její také drzou větu jsem jí odpověděla: “Ano.” Obrázek do minulosti. Myslím si, že můj bývalý také na svou sousedku, která chtěla, aby umyl chodbu, jenom tiše zíral, jak se vzteká a pak rychle zavřel dveře. Ale zpátky k babizně. Normálně tu starou ochechuli ignoruji, řeknu: “Ano” a jdu si dál. Tentokrát jsem si řekla, že budu s pochopením naslouchat. Lidé by si přeci měli naslouchat, no ne? Myslíte si, že jsem si pomohla? Ale vůbec ne! Herka na mě ječela dál, že to mám v nájemní smlouvě. Bla bla bla. S takovýma kecama si může vyskakovat na uklízečku záchodů, ale ne na mě. Její slova nemají žádnou právní váhu. Pronajímá mi jeden pokoj v domě, který obývá spousta dalších lidí a myslí si, že jenom proto, že jsem žena musím zákonitě mít potřebu zadarmo uklízet společné prostory. Dům pronajímá i dalším osobám, se kterými já nemám vůbec nic společného. Navíc v domě probíhají stavební úpravy a ani se nenamáhala žádat o svolení, nebo minimálně slušně oznámit, že vznikne z toho důvodu hluk a samozřejmě prach je po celém domě. Slušné zacházení, zejména s lidmi, téhle osobě zcela chybí. Na moje “Ano,” mi odpověděla, že jí vždycky řeknu ano, ale neuklidím nic, ani společnou kuchyň. Jedna uklizečka se jí odstěhovala, nová uklizečka po týdnu odmítla pro ni pracovat a ona sama je líná jako veš, takže asi lze ztěží předpokládat, že by si plnila svou povinnost a starala se o svůj majetek. Protivná bude až do konce života. Její rodina jí před 14 dny koupila psa. Jsem si myslela, že se uklidní. Ani náhodou. Pejsek je ještě malý, tak stará štěká na nás místo na něho. Nedávno jsem byla vynášet koš a v popelnici bylo nějaké lejstro, kde si daná osoba stěžovala, že má každý svůj život a cosi s Facebookem. Teď nevím, jestli to bylo od této herky, nebo od její dcery. Každopádně právo na svůj život má každý. Ale její dceru docela lituji. Zdá se být v pořádku. Ta druhá ale ne. Ta si nosí v ruce jiného psa do kapsy. A kdybyste viděli ty její vlasy, tak... To nemůžu ani napsat. Pokusím se to vyjádřit méně neslušně. No stravu byste v žaludku neudrželi. Je to mužatka s dlouhýma nemytýma šedivýma od mastnoty zvlněnýma vlasama, na jejich konci má něco jako ombre, ale barvy psích výkalů. Dost! Sama sobě se hnusím, že jsem Vám to musela napsat. Ale takhle špatně je mi, když ji jenom zahlédnu. Hlas má jako voják, oblečená chodí jako ze sekáču s motorkářským zbožím. Těžko říct, kdo ten zoufalý dopis psal a hodil ho do popelnice tak, aby si ho každý mohl přečíst. Jsem si myslela, že bude v domě nějaká sebevražda, ale zatím se v rodině ocitl jenom nový pes, na kterého jenom hafají. Ani na psa ta jejich rodina neumí být milá.

No stará mi nakonec řekla, že buď to budeme uklízet nebo ať se odstěhujeme. Řekla jsem jí, že tu probíhají stavební práce a že je to z toho ten nepořádek. Zakřičela na kolegu, jestli má hadr na zem. A představte si: Antifeministka donutila chlapa, aby umyl podlahu! Což považuji za výkon. Do této doby to zkoušela jenom na ženy, u kterých tak nějak neuspěla. Si představte, že ta staré veš mi jednou řekla, že špinavější ženu, než já neviděla. Do zrcadla se asi nikdy nepodívala a její dcera je asi víla s růžovými líčky. No, takže revoluce v našem domě. Ženy jí tady zadarmo uklízet nechtějí, tak to teď zkouší na chlapy. Rozumějte, v Německu neuklízí nikdo zadarmo. Když už je někdo líný jako tahle čára, tak si za deset euro na hodinu nebo nějakou podobnou částku někoho zaplatí. Peněz má nahrabaných dost. Za každé praní za nás vybírá 1 euro a za internet jí platíme 8 euro měsíčně i když ona celkově platí mnohem míň a tyto peníze rozhodně nedaní, protože o nich nikdo neví, až vy teď. Ty si hrabe jenom tak mimochodem. A vsadila bych se, že část nájmu, který vybere také nedaní. Mimo jiné podniká, takže 10 euro nebo 20 euro týdně dát uklizečce za úklid jejího interkontinentalhotelu by pro ni nic nebylo, rozhodně by netrpěla hlady. Upřímně řečeno oběma manželům by mírná hladovka jenom prospěla. To si jedna kolegyně stěžovala, že kdysi učila nějaké mladé děti anglicky a že byla nejmenší. Říkala mi, že je to tou chemií, že jsou dnešní lidé tak velcí. Věřte mi, to je tím jídlem. Méně jíst a cvičit a nemůžete vypadat jako sud. 

No ještě zpátky k jejímu výroku. Byla jsem tehdy v koupelně. Potřebovala jsem rychle něco umýt. Měla mi přijít návštěva. Stará zrovna přiběhla. Vlezla do koupelny. Pak na mě vyjela s tou její do nebevolající hláškou o té šmudle. Prý jestli jsem se sprchovala. Já jsem jí odpověděla, že jsem možná byla v koupelně, ale rozhodně jsem se nesprchovala. A pak mi řekla, to že jsem ta nejšpinavější žena, kterou viděla. Schválně všimněte si toho antifeministického slova žena v té hlášce. Teď si říkám, jestli to neřekla, protože jsem smrděla a chtěla abych se osprchovala. Ale to asi né. Vodu musí platit také ona. Teď si dělám dost legraci. Řekla mi to proto, protože na zemi byla voda. Asi týden mi to nedalo, co si taková šmudla první kategorie dovoluje mě tak bezdůvodně urážet. Bylo to před nějakým půl rokem a si představte, že voda kapala ze spodu z jejího předválečného umyvadla, spárama se dostala až na místo, kde byla malá kaluž, kterou si myslela, že jí já budu uklízet. Zželelo se mě té potvory a dala jsem pod umyvadlo nádobku, kam ta voda teď kape. Kolegyně jí už několikrát říkala, aby to její starý spravil. Pozor malé vysvětlení: starý je její manžel. Nespravil to doteď. Asi je potřeba koupit nové umyvadlo. A není náhodou povinností pronajímatele udržovat pronajímanou věc v pořádku? Se mi zdá, že ano, hlavně když se nachází ve společných prostorách.

Zřelelo se nám staré čarodějnice a zadarmo jí už umýváme s kolegyněmi koupelnu, do které nám teď začal chodit kolega, který staré zadarmo a zcela na své náklady provádí stavební úpravy a dělá tak nepořádek po celém domě a nás ta herka pak nutí zadarmo uklízet. Kolegovi jsem se smála, protože starou už znám. Hlavně proto, že jí zadarmo dělá podlahu a novou kuchyň. Jsem zvědavá, jestli to nakonec nebude on, kdo jí bude zadarmo uklízet celý dům, protože když jsem chtěla jít do koupelny, byl tam on. Umýval zem. Šla jsem proto pro vodu do kuchyně a když jsem se vracela, už jí umýval už ty schody. No chápete to?