Od tohoto pondělí začne platit pracovní povinnost pro studenty zdravotnických i některých nezdravotnických oborů ohledně nasazení v přetížených nemocnicích.
A protože "sáhnout do zásob" mezi vysokoškoláky a studenty VOŠ už dle vlády není dostatečné, "rozhodila sítě" i mezi mladší ročníky a "zachytila" do nich rovněž studenty posledních dvou ročníků středních zdravotnických škol.
Hm. Takže do kolabující nemocnice bude muset jít pracovat takový osmnáctiletý adolescent, který dosud žije u rodičů a jehož dosavadní největší starostí byla kontrola sociálních sítí, aby zjistil, jestli mu holka, co se mu líbí, dala na jeho poslední zveřejněnou fotku lajk. Protože má v sobě přirozeně zakořeněnu touhu pomáhat lidem, rozhodl se po absolvování základky nadšeně vrhnout do studia zdravotnického oboru, hnán altruismem a přesvědčením o smyslu práce ve zdravotnictví. V průběhu dvou let, které má zatím za sebou, se naučil nějaké ty základy ohledně fungování lidského těla, strávil nějakých pár hodin na praxi ve zdravotnických zařízeních a dokonce se možná už stačil i něco dozvědět o efektivní komunikaci v rámci svého oboru a v rámci interakce s pacientem. A i po těchto dvou letech ho jeho obor stále baví a o správnosti svého profesního směřování je přesvědčený.
Tak. A teď ho naše milá vláda z tohoto známého světa, který žije a ve kterém je spokojený, vytrhne a vsadí jej jako nebohou figurku nějaké tragikomedie do totálního nemocničního chaosu. Mezi pípající přístroje, bezvládně ležící těla s nasazenými kyslíkovými maskami a všudypřítomný odér smrti, který se nad těžkými případy covidových pacientů vznáší přímo hmatatelně. Tady mu přepracované zdravotní sestry, které už prostě nemají kapacitu na to, jednat s "vyjukaným studentíkem v rukavičkách", vrazí do rukou hadřík a pěnivé mýdlo a poručí mu obejít oddělení a vypucovat pokálené zadnice. Když to konečně dokončí, je vyslán, aby těm, co jsou při vědomí a jsou schopní něco pozřít, roznesl tácy s jídlem. Pak převléct postele. Všichni kolem něj kmitají a on má pocit, že zvládají dělat deset věcí najednou. A on to skutečně nebude jen jeho dojem, ale realita - zvládají, protože prostě musejí. Student se jim tedy bude snažit vyrovnat, jenže v neznámém terénu, obrovském počtu nemocných lidí a velmi malé možnosti podpory přetíženého nemocničního personálu bude mít často pocit, že spíše než pomáhá, překáží.
Tenhle "príma koktejl" jej vystaví enormnímu stresu a psychické zátěži, která je naprosto neúměrná jeho věku a dosavadním zkušenostem. A se kterou mu navíc v nemocnici nikdo nepomůže, protože sestry ani lékaři v nynější situaci na nějaký "support vystrašeným děckám ze zdrávky" - i kdyby nakrásně chtěli - prostě nemají čas.
Co tohle prostředí asi udělá s takovým puberťákem, jehož osobnost, názory a přesvědčení se teprve utvářejí a který má ve svém věku přirozeně nárok na jistou labilitu a nevyrovnanost, plynoucí čistě jen z faktu, že teprve dospívá? Jak na něj asi zapůsobí tahle drsná realita, se kterou si nejsou schopni poradit ani zkušení - dospělí - zdravotničtí matadoři?
Opravdu si, drahá vládo, myslíte, že po téhle zkušenosti, o niž v nejmenším nestál, ke které jste ho přinutili a která ho silně poznamená, bude mít chuť ve svém poslání práce ve zdravotnictví chuť pokračovat? Že jej to snad zocelí a stane se z něj o to lepší zdravotní bratr/sestra/laborant...?
Nebo se na své studium zvysoka vykašle a přestoupí raději někam na "obchodku" a pak půjde dělat někam do komerční sféry, která se zdravotnictvím nebude mít nic společného?
Na to, abyste si vy - chytráci, co děláte taková rozhodnutí, správně odpověděli, byste museli sestoupit od řečnického pultu ve Sněmovně, kde umíte akorát hodiny žvanit a jít si sami alespoň jednu dvanáctihodinovou směnu do nějaké té nemocnice odpracovat.
Pak byste na tuhle otázku znali odpověď.
Hezky zpracované video od medičky k tomuto tématu:
https://www.youtube.com/watch?v=SNxwB4A74wA
