Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?

Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.

Lelkuji, podle psychologů spíše prokrastinuji. A to v takové míře, až jsem se rozhodla oprášit šicí stroj a spravit manželovi montérky. Což vyžaduje navléci jehlu. Vlastním poslední, a při vší smůle patrně tu nejjemnějšího kalibru. Vidím sotva ji, natož její ucho. Brejlím, střídavě zaměřuju, olizuju, odstřihuju. Jsem velmi trpělivá, ve věku, kdy není kam spěchat. A ruka se zatím netřese. Ani nedýchám, když ten užmoulaný koneček neviditelným ouškem projde.

Doprčic! Ta pitomá jehla se zlomila. Naditá! Zatraceně! Už i jen její výměna zbaví člověka elánu, natož hledání nejbližší galanterie. Naštěstí žijeme ve světě internetových obchodů. No vida - jehly Jeans, jehly mix, klikám, klikám - ty jo, podražily. A navíc poštovné? Blbost. Vezmu motouz na Vánoce, balicí papír, cosi z výprodeje. Do toho něco bublá na plotně, volá zákazník, babi s nějakou historkou, zvoní děti… Šiju horkou jehlou. Sláva, úspora jak hrom, poštovné zmizelo. Zaplaceno..

A pak přišly. Ty jehly. Čekala jsem tři a tři krabičky. Dorazily tři a tři balíky, každý s několika sadami krabiček. Zkrátka a dobře – jehel mám jak čínská fabrika.

Chcete jehly bez poštovného? Mimořádný kauf. Mix nebo Jeans? Že nemáte šicí stroj? No jo, ale až ho mít budete, zas nebudou jehly.

Prvním kupcem je babi, sice už nic nešije, ale chce mě potěšit. Sousedka si odnesla hned po dvou baleních, slibný začátek. Kamarádka bere také pro tchyni. Připíchnul se i kolega - jehelníčkem zásobil sestru.

Tím můj odbyt skončil. Ač jsem se snažila, jak jsem se snažila, zbylo jen životní ponaučení:  Větší objednávkou neušetříš a ženě pod padesát jehlu neprodáš. Leda v obuvi.

Zkušenost dobrá, leč jehla stále osiřelá, montérky stále děravé. Neúnavně cílím na střed jehly. Po chvíli přiberu do party lupu. Později s prosbou o nadití jehly marně obvolávám rodinné příslušníky. Po čase i přátele. Nevzdávám se, jsem houževnatá. Mám montérky, díru i záplatu. Mám dokonce stovky jehel, ale ani jednou neprojde moje nit. Zoufám si. Kleji a viním celý svět. Manžela, který nejenže montérky nosí, ale i je troufale trhá. A dokonce mi, blázen jeden, před třiceti lety koupil tenhle šicí krám.

A tu můj muž přijde domů. S klidem a nadhledem moji jehlu navlékne a já s pokorou zaplátuji jeho montérky.

Děkuji Bohu, že jsme dva. A že náš společný život hladce prochází uchem jehly. I kdybych vyšívala sebelíp, co je mi to platné, když jehlu nenavléknu.  A k čemu naditá jehla tomu, kdo nevyšívá? Zkrátka a dobře ve dvou se to lépe šije, i když občas sem tam táhne nebo trochu škrtí. A na každou díru se nakonec najde záplata.

Vzkaz pro ty před padesátkou: Až jehly v kupce sena chtít hledat budete, stačí seno, jehly mám.