Bez vás to zvládneme!

Květná neděle, čtvrtý týden karantény. Nesmíme se navštěvovat. Nakupujeme jen to nezbytné, ven vycházíme v nejnutnějším případě, ne více než dva lidé v metrových odstupech. Jsme lidé disciplinovaní, vláda nás chválí.    

Což je namístě, protože plnit státní nařízení vyžaduje maximální pozornost, pohotovou interpretaci a mimořádnou vůli. Vládní zákazy a příkazy jsou nesrozumitelné, nesmyslné, plné paradoxních výjimek.

V tom, co a proč je ještě zavřené, čert aby se vyznal. 

Potraviny ano. Otevře se obuv? Ano, prý děti rostou. Bože můj, o kolik vyrostla noha vašemu dítěti za měsíc? Myčky aut? Trafika? Vinotéky? Drogerie? Domácí potřeby? Stavebnictví? Papírnictví? Ano. A proč to, co ne, ne?

Povinnost nosit roušky! Že není, kde je brát? Fofrem se otevřou galanterie a metrový textil. Právo nakupovat? Různé věkové kategorie v odlišnou dobu, flexibilně každý den jinak.Testování? Ti s horečkou a příznaky, kteří se ho domáhali, o tom vědí své.

Avšak neuvěřitelné se stalo pravdou. My ty zmatečné rozkazy vážně respektujeme, protože autoritám pořád ještě věříme. Já, moje rodina, kolegové, přátelé, sousedé. Šijeme roušky, posíláme je potřebným, navlékáme je bezbranným dětem, jezdí v nich cyklisté, rodí v nich ženy!

Společně to zvládneme! Věříme si. Kupodivu věříme i rozhádanému krizovému štábu. O prezidentovi slyšet není, ani tomu se nedivíme. Vždyť je to starý, nemocný muž, hlavně ať je zdráv! 

Přituhuje. Pořád nic nevíme, poradní sbor jednou hot a pak zas čehý. „Vydržať,“ nabádá velitel. Doba je těžká, taková drakonická!

A teď to přijde: Co je povoleno bohovi, není dovoleno volovi. Vyvolení, ti naši důvěryhodní papaláši, experti, se schází u stolu, pěkně svorně, rameno u ramene. Důvod je nabíledni, potřebují se poradit, co mají ještě zakázat. Ale pozor. Nejdřív trochu přetvářky manipulace a falše. Prezidentův mluvčí fotografuje: „Nasaďme si všichni podomácku vyrobené roušky, ať vypadáme jako obyčejní lidé. A pošleme jim to, jako že jsme s nimi.

Ironií je slogan pandemie: Společně to zvládneme! A takto nás chcete přesvědčit?

Pak hrají kličkovanou, vždyť to znáš. Jeden mění barvu roušky, prezident přísahá, že si sýr prostrkal skrze ni, jiný skládá funkci.

Tak abyste věděli, nejste jako obyčejní lidé! Zklamali jste nás. Víru ve vás, příklad, který spojuje. Bez vás to zvládneme! A Vy, páni konšelé, možná jednou dojdete "drakonické" odplaty!

PS. Mě ani tolik nepobouřilo, že se sešli a jedli, ale že na nás hráli tu lacinou maškarádu!