Není husa jako husa, zvlášť když je Potrefená

Krajské město. Pozdní oběd v pověstném gastronomickém řetězci. Poznání, že není husa jako husa. A doporučení, že ta Potrefená by se měla nejen ozvat, ale blog si také přečíst.

Pozdní oběd u maličkého stolku v Potrefené huse. Prostředím příjemná, rušná restaurace, která u stolků pro dva příliš velké soukromí hostům neposkytuje. Sousedovu konverzaci od vedle vnímáte lépe než svého partnera naproti. Jím sama, tudíž dialog přes uličku nelze přeslechnout.

Matka se synem, přejí si platit. Kartou. Mladá číšnice, která na můj vkus obsluhuje s mírně přidrzlou familiérností, přináší platební terminál. „Nemám s sebou brýle, prosím, naťukej tam ten kód,“ šeptá příjemná padesátnice a podává synovi kreditku. Ten, sic mírně se ošívajíc, kartičku přebírá. Poté si špitají heslo, které já chytnu napoprvé, ale mladý muž, vzhledem ke koncepci stolování, až napotřetí. Nepříjemná chvilka, už aby bylo po ní.

Ale ne!

„Jaké si přejete zadat spropitné, prosííííím?!!“

Aparát s klávesnicí drží ruka obsluhující slečny mladíkovi přímo před obličejem a vyzývavě mu přitom hledí do očí.

Přeje si, nepřeje si, karta není jeho a to na rozpaky stačí už samo o sobě, natož to, co ta holka tady předvádí. Matka horlivě kýve hlavou a syn, celý rudý, tedy vyťuká nějaké dýško.

„Špatný PIN,“ rozhlédne se servírka vítězoslavně po celé restauraci.

Nechtěná a nezasloužená pozornost pár obtěžuje. Je nabíledni, že by už chtěli mít obě ty husy, jak tu před sebou, tak tu Potrefenou, co nejdříve z krku.

„Můžete nám prosím pomoci a zadat číslice sama? Tady jsou napsané,“ snaží se zákaznice situaci zklidnit a posunuje k servírce papírek. A ta s kapkou opovržení předepsaná numera do přístroje naklepe.

 „A kolik že ste mi předtím dal to spropitný?“

Celá hospoda  se rázem zaposlouchá a platící dvojice oněmí. Trdlo ve stejnokroji otráveně čeká.

„Deset korun,“ zamumlá mladý muž a nejraději by se propadl. Slečna na place pohoršeně zvedá obočí.

Uf! Transakce dokončena, dýško zkasírováno. Poprávu jsou tedy propuštěni zvoláním: „Chutnaloooo? Nashlééé“.

No, ty bláho!  To že je ten skvělý, vyhlášený frančízový řetězec?

Pokud ano, tak jeho personál zcela nutně potřebuje vyměnit, nebo zaškolit.

A než se tak stane, doporučuji mu předkládat spolu s platební kartou manuál tohoto znění:

Spropitné je přeloženo do spisovné češtiny ze slova „dýško". Dýško je zkrácený tvar pro stejný název diškrece, původ slova je z německého Diskretion (diskrétnost). Ještě starší význam, a poměrně jasný, bychom našli v latinském discretus, což značí zdvořilý, tajný. Dýško, diškrece, tringelt, tuzér neboli spropitné jsou označení pro peníze, které dobrovolně dáváme jako projev díků za dobře odvedené služby. (www.chovani.eu/dysko-diskrece-vyznam-puvod-slova)

Spropitné po hostu zásadně nepožadujeme! Nepokřikujeme na něj, aby částku nahlas sdělil nám i spolustolovníkům! Její výší nepohrdáme a nikdy, rozumějte nikdy, spropitné hostu svévolně neodebíráme!

Není husa jako husa. V jedné sedíte, druhou máte na talíři a třetí stojí před vámi. Ta Potrefená by se měla nejen ozvat, ale blog si i přečíst.