Město, strážníci, občané. Kdo je platí a komu slouží?

Nevlídné, všední ráno se pro mě rázem stalo ještě nevlídnějším. Moje auto ozdobila botička. K tomu není co dodat, při bližším ohledání místa činu totiž zjistíte, že městští strážníci vozidlo znehybnili zcela po právu.  

Ale když se na můj přestupek podíváte s odstupem, zas až tak jisté to není.

Automobil je služební, naše firma se sídlem ve středu města tu občas zkrátka parkovat potřebuje. K tomu je vyhrazený prostor, který si za tímto účelem společnost pět let řádně platí. A to i v případě, že místo k zaparkování nenajdeme. Dlužno říci, že právě proto zadní část inkriminovaného automobilu povolenou zónu přesahovala, i když předek s hranicí vymezeného pásma téměř lícoval. Strážníci přijeli okamžitě, zastavili v místě zákazu zastavení a vysvětlili mi, proč budu platit pokutu. Já jim naopak zase vysvětlovala, proč bych neměla. A že když není nikde jinde místo, mohl by se ten zadek auta za hranicí možností  tolerovat. Zbytečně, moje vina je zřejmá a jiné aspekty do své práce tahat nemohou. Naši diskutující skupinku minuli starosta i místostarosta. Ti už do své práce nemohou tahat vůbec nic, protože oba sice na pozdrav přátelsky kývli, ale pak skrze mne prošli tak rychle, jako bych byla Hopkirk, rozuměj vzduch.

Pokuty se platit musí  -  padni komu padni. Ale je to tak skutečně?

Městská policie slouží městu a město přece slouží občanům, že?

Jsem přesvědčena, že strážníci by se měli zabývat zejména těmi problémy, které lidi skutečně trápí. Tím je vandalismus, bezpečnost, rušení veřejného pořádku, nočního klidu a alkoholismus mládeže. Tam jsou ale jejich legislativní možnosti omezené a střežit pořádek je tak daleko těžší.  Nejpohodlnější je proto kontrolovat parkování těm, kteří do města jezdí pravidelně, těm, kteří tu bydlí či pracují. A také parkují a každý den proto o své placené místo bojují.

Stačí kamerou sledovat, jestli se jejich automobily s parkovací kartou strefí tam, kam patří, protože jestli ne, způsobují městu újmu a je třeba jim vyčinit.

Pokuta je výchovný prostředek, sděluje vedení města. Správně, tito spolehliví lidé výchovné zákroky policistů bezpochybně potřebují.  A jelikož jsou slušní, tak za ně také na místě zaplatí. Městská kasa je bohatší a veřejný prostor bezpečnější.

Proto jsem bez řečí zaplatila pokutu i já. A chystala se splnit neodkladný příkaz vozidlo přeparkovat. Ale kam? Všude bylo plno, a tak jim nezbylo než mě i s autem vykázat ven, na periférii.

Argumentovat, že mám nárok na vyhrazený prostor, by bylo házení hrachem na radniční zeď. Mou bezradnost ukončila spásná myšlenka. Botičku si vyžádám zpět, a až do zavírací doby autíčko ponechám pod kukátkem policejní stanice.

Má to ale jednu potíž. Jsem slušná a s veřejným cejchem na autě by se mi dnes těžko pracovalo. Avšak i to je na dobré cestě, vždyť prioritou městské policie je přece nás, spořádané občany, převychovat.