Divoženka

jak pára v kapkách rozsvícená, tak něžná, křehká mořská pěna, v očích jí hoří smrti dech  - tentokrát malá balada ke konci léta. Kdo máte rádi poezii, je tu právě pro vás.

( )

Divoženka

přede mnou temnou modrou tmou

a za mnou jemnou bílou mlhou

zvuk okovaných kramfleků

stříbrné světlo úplňku

dá barvu jejím doplňkům

a přimrazí mě do mechu

jak pára v kapkách rozsvícená

tak něžná, křehká mořská pěna

v očích jí hoří smrti dech

po zádech vlasy rozprostřela

a už mě skoro měla

já měl bych pech

zatleskal jsem a rychle zmizel

kdo s bludičkou by chtěl mít svízel

co zavede tě do bažin

ten její pohled pohrdavý

kam si mám strčit svoje mravy

sám dobře vím

co s touhle, v trní zapletenou

divoženou

boty už dávno shodila

v trávě ji vidím tančit bosou

nazpátek chladnou rosou

kéž by se, Bože, ke mně vrátila