Je ODS impotentní? A kde vlastně je?

Rudá záoe (nad Prahou?)web

   V médiích je přímo socialistická smršť. Na všech stránkách vévodí vypasené obličeje levicových politiků a vyzáblé nosatky.
   Nejpopulárnější politici jsou od socialistů, nejznačkovější nadrozměrná saka nosí také socialisté, krizi zvládnou jediní, a to opět socialisté. 
   Pisálkové a lid zapomíná na jejich úsměvné návrhy při řešení krize, zapomíná, že jsou nabíráni z řad bývalých pasáků, veksláků, kolotočářů a pinglů, kteří se etablovali ve vedení na všech úrovních. Zapomíná, že jejich osm let vlády se tvrdě podepsalo na současném stavu naší ekonomiky. Což je jednoznačné.
   V módě je dnes otloukat (a právem) majitele nemovitostí v Itálii, jeho kamarády z Ruska a napomádované chlapce smrdící výpary benzínu a elektrickými výboji. Otloukat ty, které jsme do nedávna bezmezně podporovali.
   Díky médiím a pravicové neschopnosti mají najednou socialisté průzračně čisté ruce, nemají problémy s velrybařením, na všechno mají poradce, vizážisty, imaginisty, politology, ekonomy, kadeřníky, umělce a sportovce. Svoji špínu překrývají špínou těch druhých. Všemu rozumí nejlépe, i když většinou bez patřičného vzdělání, schopností a zkušeností.
   Vypadá to, že se najednou celý stát zamiloval do oranžové, média jedou po pražské ODS přesně tak, jak jim dobře placení špiclové, bojující proti americkému imperialismu, pouštějí den po dni další a další udání.
   Nutno přiznat, že to zase nebylo tak složité.  Pražská ODS má na hlavě nakydáno víc než dost.
   Praha začíná rudnout stejně, jako kdysi rudá záře nad blízkým Kladnem.
   Topolánek se rozvádí, jednou tvrdí, že to bude mimo média, pak jeho právník řekne, že pravdu o rozvodu nezná ani on sám.
   Topolánek zmizel, není, nemluví, nepíše, sedí asi doma a počítá, jak bude vycházet, když veškerý majetek dá paní „bývalé“.
   Béhm jezdí zdolávat zasněžené vršky, když mu namrzne mozek, tak rozdává policejní hummery na Haiti.
   ODS zmizela, kde je? Jak pracuje, co zrovna dělá, schází se vůbec? Přemýšlí? Je trochu aktivní, nebo okolo sebe čumí, jako alkoholik po ránu.
   A tak může bezproblémově rejdit povzbuzená strana odulých tváří, strana sociální, zvláště když jí kryje záda ta komunistická.
   Heslo českých socanů-Jánošíků (bývalého hrdiny na východ od našich hranic) zní: zvyšovat daně, zvyšovat daně a zvyšovat daně, brát úspěšným, uplatňovat represivní prvky řízení, rozmělnit demokracii neoholenými tlusťochy na silovém ministerstvu a lhát, podplácet, nabízet a oblbovat hloupou, ale většinovou část voličstva. I kdyby socialisté prosadili 100% daň, tak jim to bude stejně málo platné, protože socialistou se stává ten, kdo za cenu bafuňářské pozice rozdá rodinné stříbro i vlastní maminky.
   Prezident uděluje Bílé řády neřádům s cílem, aby také nějaký dostal. Okopává demokracii kotníky, neboť je uražená ješitnost.
   Inteligence a umělci (ti mimo tlačenkový bulvár) zalezli do studií a chaloupek na okraji Prahy, tam strkají hlavu do písku a mávají nad tím vším rukou. Ti z bulváru se naopak nechávají fotit s břichatým politikem, který jim mastí kapsu.
   Čím to je?
   Prostě máme demokracii, máme přesně to, co dovolíme. To co obdivujeme a to, co je nám blízké. Nezapřeme fakt, že ač územně ve středu Evropy, patříme duševně přeci jenom na Východ.
Volby jsou blízko a na scéně je jenom jedna strana.
Zatím.
Ale já mám jasno, půjdu stejně volit ty impotentní ódeesáky, protože je to menší zlo.