aneb pupíčky, mimískové a jiná zvěrstva .........................................
Nastávající matky se dělí na dvě základní skupiny - na "těhotné", jež si zachovali svoji identitu i po spojení spermie s vajíčkem a dál se chovají a mluví jako negravidní část populace, a na "těhulky". Ty byly sice před zamořením mozku HCG hormonem naprosto normální a jednou pravděpodobně zase normální budou, ale jejich mozek okamžitě po spatření dvou čárek na těhotenském testu přepíná na úsporný režim. Respektive režimek, protože jejich hlavním poznávacím znamení je vyžívání se v zdrobnělinách všeho druhu.
Těhotenstvím žijí, celé dny tráví na internetu sdružováním se s dalšími podobně "postiženými" těhulkami povídáním o mimíscích a pupíčkách.
Nosí trička s potiskem dětských nožiček nebo nápisem Baby on the board. Od druhého měsíce chodí s vyšpuleným bříškem a zasněným pohledem vzdychat do obchůdků s dětskými dupačkami a od třetího měsíce má doma vaničku obloženou nejrůznějšími hypoalergení krémíky a šampóníky.
Touží o svém požehnaném stavu neustále mluvit, a nevadí jim zaníceně popisovat pokladní v supermarketu problémy s hemeroidy, plynatostí a pálením žáhy. Bezdětné kamarádky začnou upozorňovat na jejich biologické hodiny a svým štěbetáním o mimískách, pupíčkách a kolostru vytékajícím z prsíček je od případného potomstva spolehlivě odradí.
Každý týden si nahé bříško fotí a poměřují s ostatními těhulkami. Rády si pak věší zarámované zvětšeniny pupkatého profilu na nejviditelnější místo bytečku.
Manžílka nutí navštěvovat předporodní kurzy a když tam náhodou usne, usedavě pláčí, protože to znamená, že mu na mimi nezáleží. Oběhnou všech 8 porodnic v kraji a všude zpovídají primáře předem připravenými otázečkami. Odpovědi si zapisují a pak na jejich základě vyhodnotí tu nejlepší porodnici kam to nakonec stejně nestihnou, protože pijí maliníkový čajík, po kterém každá porodí jak srnka, a prvních tři hodiny kontrakcí tráví vzrušeně na internetu debatováním s těhulinkami o tom, že už je to tady.
Největším zážitkem je pro ni když se mimísek po porodu poprvé přisaje k prsíčku a ona ví, že kojo bude jeho hlavním zdrojem potravy alespoň do tří let.
Porodem to ovšem nekončí, naopak se to zhoršuje. Z obyčejného mykání se stane mykání šišlavé, ale o tom "Jak šme še to klásně vykakuškali" a "jak šme maminše poblinkali ramínko" zase jindy.
PS: Nechtěla jsem tímto článkem žádnou "těhulku" urazit, takže pokud jste jedna z nich, vězte, že to bylo psáno s nadsázkou :)
