Píšu malou reagencina ten dnešní svět,nedělám to pro legraci,změnu, tu chci hned!
Jsme to ale histrióni,
bez omisí – všechna čest,
smutek není obligátní,
tož hrajem jej na vlastní pěst.
Prožíváme anabázi,
něco jako bušidó,
přesto nám však cosi schází
- prvotřídní komando.
Nevěříme v bellevue,
na místo činů stavíme alibi,
přitom je to všecko déjavu,
neboť lidé jiní zkrátka nebyli.
Jsme jako velká recepce,
kde naviguje nás decepce,
občas zaboduje protekce
a cizí není nám ni korupce.
Prominentům v budoárech
tak jednou předvést nelsona,
slušné vtipy o komárech
a nýmand? Taky persóna!
Na člověčí pesimismus
snad sepíšu katechismus,
dívej, jak z nepatrné brízy
vzniká vír ničící silné břízy!
Všichni jsme jen malí nomádi,
co však nirvánu našli by rádi,
být kamarádem není po chuti,
tedy hr, do sebe, konkurenti!
* Zdalipak jste se alespoň na chvíli ocitli v cizím světě slov? Stejně tak je nám ve skutečnosti cizí žití v pesimismu, který si však pouštíme velmi blízko k tělu - tak trochu vlastní vinou, snad, že i rádi, poněvadž nalezli jsme zalíbení v negativním postoji, jenž chováme k lecčemu (ne-li ke všemu). Je to samozřejmě velká škoda a hlavně problém, ale problémy se dají řešit, o to lépe pak problémy, za kterými stojíme si my sami, viďte? Apropo, vždycky je úplně nejlepší začít pěkně u sebe, chcete-li ovšem začít. :-)
