Jestli něco opravdu nemusím, tak je to "šoping", jak se tomu teďko říká. Ze svých cest po České republice jsem si odvezla jeden poznatek, a to takový, že v každém větším městě se určitě někde rozprostírá (musí!) obří obchodní zóna, která má většinou ještě lákavé přízvisko "centrum nakupování a zábavy" (nebo obdobně).
Řekla bych, že všechny ty moderní obchoďáky vypadají vesměs stejně a navíc je ve všech tak nějak totéž, včetně plného parkoviště.
Musím uznat, kterak nakupování je díky tomu vážně snazší. V jednom komplexu najdete prakticky vše - od oblečení, přes jídlo až po elektroniku. Na obtíž může někdy být orientace v monstrózní budově, avšak naštěstí jsou tu mapy a plány. Vždycky mě zaujme, jakou interaktivní formou je to mnohdy zpracované - prostě kumšt.
A zábava? Jestli je pro někoho zábavné brodit se davem nákupu chtivých lidí, kteří často snad ani nevědí coby, pak je to tedy i zábavné. Leckdy je pro návštěvníky daného centra připraven i doprovodný program. Občas si tak přijede přivydělat vyhasínající celebrita, jindy dostanete balónek s reklamou zadarmo. Apropo - pro mnohem lepší zábavu máme přeci divadla, ne?
Jestli něco považuji za dobrý nápad, tak je to zřizování menších restaurací a kaváren v obchodních centrech, poněvadž když si člověk potřebuje odpočinout, tak nemusí nikam odcházet, neb stačí jen přesunout své tělo do jiného podniku. A pakliže jste ve městě cizí a hledáte, kde byste si mohli sednout a něco si dát, pak neuděláte hloupost, když zaparkujete v "centru nakupování a zábavy" a na mapce si najdete zkříženou lžíci a vidličku.
Já osobně nakupuji nejraději sama, tedy co se potravin týká, protože se seznamem od mamky je to raz dva. Samozřejmě koukám po nějakých těch akcích, přičemž se však o zlevněný šampon s nikým neperu.
Oblečení? Takhle - pokud nic konkrétního nepotřebuji, tak mě do obchodu s oblečením nedostanete, protože mně je naprosto fuk co je trendy, já dám raději na pohodlnost a na kvalitu, jak babička říkává. A musím se přiznat, že kdyby nebylo Rolničky, tak nosím asi jen šátek kolem krku, boty a hodinky. Pěkná představa!
Ráda nakupuju věci pro druhé, jelikož tehdy vidím v nakupování jakýsi smysl. Není to prostě "jdu po krámech", nýbrž "jdu pro něco", a to se mi líbí - jdu z nějakého důvodu.
Muzika. Pravda, muzika hrající například u výběru oblečení či jídla sem tam vleze člověku až na mozek, tím pádem jsme jakoby nastaveni na určitý modul, a tak jsme často ovlivňováni při rozhodování co vlastně koupit. Navíc hudba sama o sobě bývá ohromně motivující a osvobozující, což nás může vést a svádět k velkému nákupu, není-liž pravda?
Mezi mé oblíbené obchody patří takové, kde se prodávají knížky, nejrůznější dekorace a maličkosti, hodinky a kafe. S taťkou příležitostně zavítám do světa elektroniky či do ráje pro kutily. S mamkou podnikáme cesty do butiků, kde funguji spíše jako nosič tašek. Rolnička mě ráda vodí tam, kde se mísí výpary vůní a smradů (ano, drogerie či parfumerie) a Ričrd je na mě nejhodnější, páč ten mě bere do hračkáren a na zmrzlinu.
