Rozhovor

Když nezbývají lidi,

kteří žijí svým shonem,

sedím jenom v tichosti

a rozmlouvám s bohem.

On je mou útěchou tehdy,

pakliže pláču,

beru pak s pokorou časy,

kdy radostí skáču.

Nejsem vskutku věřící,

přesto všecko věřím,

že nad námi malými

bdí cos bytostně vyšší.

Jedni rádi peníze,

druzí spolknout faleš,

já strachuji se nejvíce,

neb již vidím na pleš.

Když nezbývají lidi,

kteří žijí svým shonem,

sedím jenom v tichosti

a rozmlouvám s bohem.