Naskytla se mi jedinečná příležitost, a to taková, kterou, kdybych snad nevyužila dnes, tak na ni musím čekat další rok, což by byla, pravda, dost velká výzva, jenomže proč čekat celý rok, když už i tohle samo o sobě je pro mě obrovská výzva. Totiž, abych vás však zbytečně nenapínala či abyste zase neočekávali bůhví co…
„Jak na Nový rok – tak po celý rok.“ Znáte?
Inu, a protože já ono rčení znám, píšu vám právě dneska, 1. 1. 2014 – první den v novém roce – v Den obnovy samostatného českého státu, už víte?
Je mi ctí a potěšením především, kterak vám mohu psát a pak si vyčíst, že kdosi četl. Krásná „akce a reakce“!
A jak jste na tom letos vůbec s předsevzetími? Upřímně – já osobně bych zřejmě jedno měla, dokonce bych měla hned dvě. To první se týká mě z vně, avšak netuším, zdalipak na to dojde, leč věřím, že ano, přičemž to druhé předsevzetí vám klidně mohu říct: „plnit předsevzetí“, a tedy jistě chápete – první úkol se neobejde bez řádného plnění úkolu druhého. A co plánujete vy?
Mimochodem – doufám, že Silvestr byl parádně oslaven (všechno nejlepší, Stallone) – já musím přiznat mírnou depresi z tikání Staroměstského orloje, neb prostě nemám ráda konce, natožpak když jsou odbíjeny zvony, třebaže potom prosím „nechte zvony znít“.
Do nového roku vám ze srdce přeju.
Co? Vždyť to už je jenom na vás!
Já za sebe si poněkud neskromně přeju, vlastně si přeju jaksi obecně: méně srovnávání a více činů – namísto vznášení stížností více zodpovědnosti – pryč s odsuzováním, sem s pochopením – nechť závist, zášť a zlobu vystřídá přejícnost, laskavost a porozumění – ať smutek je provždy nahrazen štěstím a radostí – a aby se každého drželo to nejcennější, a to zdraví.
A ještě něco. Zdalipak máte křídla? Ne?
Tedy nabízejí se dvě možnosti řešení:
a) přijměte Red Bull
b) přijměte Lásku
Mějte se(n)!
