Čili onen profláknutý Halloween. Blbej americkej svátek. Prostě komerčárna hadr.
To je asi takový souhrn z každoročních debat o Halloweenu. A víte co? Já mám tento blbej americkej svátek docela ráda. Fakt. A vůbec mi nevadí, že je jaksi komerční a už vůbec mě nezajímá, co o něm povídá támhle nějaká paní za rohem nebo kdovíkde.
Přijde mi naopak kouzelné něco oslavovat. A proč si doma nevydlabat zrovna dýni, nezapálit v ní svíčku a alespoň chvilku si nesednout jako rodina pohromadě? Netvrdím, kterak je hned nutné převléknout se za strašidlo a vyrazit klepat na cizí dveře a říkat "trick or treat", neb živě vidím výrazy drahých sousedů, avšak je přeci krásné užít si tu magičnost okamžiku, když je navíc co oslavovat!
Výše jsem uvedla slovo cizí. Nu, takto si bohužel v poslední době připadám. Známá, přesto cizí. A abych řekla pravdu, příliš nezáleží na tom, kde se pohybuji, poněvadž ta cizí atmosféra je cítit na každém kroku.
V Americe jsem nikdy nebyla, a tedy nemohu soudit, zdalipak je ta všudypřítomná Láska, jak jsem ji poznala z amerických filmů, opravdová, či pouze hraná. Chápete... jaksi...?
"Mám tě ráda." "Miluju tě." "Mohu tě obejmout." "Jsi zlatíčko." "Děkuju, sluníčko." "Jsi úžasná." "Pojď ke mně." "Ty to zvládneš, beruško."
Má romantická dušička samým blahem pookřála. Amíci se, v těch filmech, pochopitelně, ustavičně pusinkují, objímají, hladí, tulí, mazlí... až je mi z toho smutno. Ne, já jim to ve skutečnosti strašně přeju - smutno je mi z toho, že to tady u nás, v té slušné, ukázněné a nekomerční republice, nemáme. Vážně, chtěla bych. Pravda, nic se nesmí přehánět, jenomže třeba takové upřímné objetí - to je víc než tisíc slov.
Například včera. Poprvé v životě jsem viděla maminku své kamarádky, zprvu jsem ji také normálně pozdravila, ale pak se událo něco, co dané situaci dalo úplně jiný směr. Moje sestra svým naprosto spontánním a milým chováním tu paní přiměla k objetí a letmému polibku na tvář. Cože? Upřímně - nečekala jsem to, neplánovala jsem to, zaskočilo mě to, jenže potom... potom jsem udělala do puntíku to samé jako má sestra. A vězte, že mi pak bylo moc fajn. Co tím chci říci? Ani zdaleka ne to, že se máme pusinkovat a objímat v jednomu kuse, k tomu jen tak s kdekým, avšak prostě to... nebát se projevovat své city! To nádherné cosi, co vychází odkudsi z nás.
P.(e).S. Ségra, díky!
