Divně je mně

Zatímco dojídám zbytek koláče, vidím, že nejenom obloze je do pláče. Tak zbytečně těžké břímě někdy člověk nese! Bojím se však, jestli snadněji celou pravdu snese?

...

Už brzy se stmívá; město snad ovládne tma?

Jak nerada čtu noviny – doba je zlá.

A když potom odezírám z lidských tváří…

Dost předčasně přišla zima a na léto stáří.

Pro lepší pocity z černě, usrkávám black tea.

Telefon v budce na ulici drnčí bezvýsledně,

neb O2 stagnuje a co tu vlastně ještě je? Ty?

Kdepak, jen já a energie – kilo koláče a litr čaje.