Nelze tak jednoznačně konstatovat, že na vině jsou bezdětní jedinci a uživatelé současného blahobytu. Ačkoli chápu důvody Dana Vávry a jeho sympatizantů, příčiny sobectví jsou mnohem komplexnější.
Společnost stárne. Tato informace je aktuální nejen pro českou, ale celou Evropskou společnost. Myšlenka, že stárnutí populace může zastavit buď citové vydírání bezdětných, málo dětných, nebo rovnou výměna původních obyvatel imigrací nových obyvatel je pouhá utopie, protože k zachování sociálních jistot a budoucnosti společnost potřebuje nejen děti, ale hlavně děti produktivní - to znamená potomky, kteří v dospělosti budou chodit do práce a platit přímé daně, včetně sociálního a zdravotního pojištění. Vzhledem k faktu, že neexistuje žádná motivace, aby další generace chodily do práce, ale naopak zůstaly doma na sociálních dávkách, je v takovém prostředí obava nejen Dana Vávry a jeho sympatizantů, ale i moje a jeho odpůrců naprosto legitimní.
Současná společnost je obětí vlastního konzumu, který není pořádně ohraničen a vlastní manipulace ze seriálů a reality show, ve kterých pravidelní diváci a skalní příznivci přesně ví, kdo je dobrý a kdo špatný rodič!!! Společenská optika je sobecky nastavena tak, že dobrého rodiče hodnotíme podle moderně vybavené domácnosti a dobře oblečených dětí. Na blogu IDnes jsou blogeři schopni na pořad "Výměna manželek" napsat sáhodlouhý elaborát, který dopodrobna rozebere jeho protagonisty, aniž by na nich zůstala jediná nit suchá. Věřím, že takové články budou mít výbornou karmu a čtenost a diskutéři poplácají autory článků za to, jak pěkně to nandali té hloupé matce, která se neumí postarat o děti a budou se v diskuzích ptát, proč si ty děti vlastně dělala. Věřím také, že stejní diskutéři poplácají po rameni Dana Vávru, jak pěkně to pro změnu nandal bezdětným a těm s jedním dítětem! Nemohu to sice prokázat, ale nemohu to ani vyloučit. Jediné co mám je právě ta má víra. Lidskost a láska. Naprosto nejdůležitější a nejvýznamnější pojmy, které nás provází od starověku ztrácí na společenském významu.
Současná společnost je neuvěřitelně zhýčkaná. Dřív platilo "Jedna matka(otec) uživí deset dětí, ale deset dětí neuživí jednu matku. Dnes by spíš platilo, že jedna matka(otec) neuživí pomalu ani tři děti. Druhou část přísloví bych klidně rozšířil i na dvacet dětí. Nejde jen o finance, ale hlavně o psychickou a fyzickou výdrž.
Současná společnost svojí společenskou optikou považuje bezdětné za sobce, ale je to právě společnost, která v případě neúspěchu v rodičovství sobecky odsoudí špatného rodiče, že nezvládl svoji rodičovskou roli!!! V takovém prostředí naprosto chápu ty bezdětné, že než být dopředu ostrakizován hodnocením špatného rodiče, který své děti nedokáže zvládnout, tak radši rodinu nezaložíte vůbec.
Chápu argumenty Dana Vávry a také chápu obavy Josefa Nováka, kterým bych chtěl touto cestou poděkovat. Děkuji jim nejen za inspiraci pro svůj článek, ale za odvahu o problému diskutovat. Souhlasím s některými body. Například považuji za absurdní sobecké rozhodnutí nechat neúplnou rodinu, bez ohledu na fakt jestli je rodina neúplná sobeckým rozhodnutím většinou partnera, který uteče od zodpovědnosti, nebo opuštěné partnerky, která zanevře na dalším hledání a svůj nezájem zdůvodní alibismem, že internet je plný úchylů. Souhlasím, že se bezdětní i vymlouvají. Nevím jestli většina, nebo menšina. Jediné co mám je zase má víra.
Ale nesouhlasím a nikdy nebudu souhlasit,že bychom někoho měli citově vydírat, nebo jinak nutit k plození dětí a to i s ohledem na nejistou mojí sociální budoucnost, která z mého nesouhlasu plyne. Plození dětí není lidské právo, ani lidská povinnost. Není to vymahatelné zákonem. Vždy budu zastávat, že každý by si měl pořídit tolik dětí, kolik odpovídá jeho finančním, ale hlavně psychickým možnostem a schopnostem. Radši jedno jediné dítě, které sice oslaví Vánoce v úzkém kruhu, ale bude milováno (čtenáři nepleť s extrémním rozmazlováním), než více dětí, které budou strádat jak materiálně, tak psychicky. Budu respektovat, když se někdo rozhodne nepořídit žádné dítě, pokud si myslí, že mu nedokáže dát dost lásky a času. Na oplátku od těchto lidí žádám respektování mého postoje, že nebudu akceptovat jejich samotářské frustrace, pokud by je chtěli dávat najevo a to bez ohledu na věk takového single člověka. Myslím si, že je to férová nabídka.
Důvod mého nesouhlasu je prostý. Ačkoli mám spoustu radostných zážitků z dětství mezi které patří i zlomeniny při kravinách, zůstane mi vzpomínka jak jsem za zavřenými dveřmi slyšel v hádce větu: "Měli jsme ho zabít, když se narodil". Tato vzpomínka nejde vymazat, ani vytlačit. Lze se s ní pouze smířit odpuštěním.
