A co teprve, když žena nemůže mít dítě ze zdr. důvodů? Jak to pak budete brát, když bude na veřejnost dávat svou frustraci?

Bude vědět, že já nebudu posluchačem. Ví na čem je. Na druhou stranu to nic nemění na faktu, že vy - a kdokoli jiný - můžete naslouchat. Já vám nebráním.

Neplodné ženy nebudu poslouchat proto, že mají možnost dítě si osvojit a nebýt tak samy. Kdo chce dítě, hledá způsob. Kdo nechce hledá důvod. Věřím, že spousta současných pěstounů se rekrutuje z řad neplodných lidí. Pokud tuto možnost odmítají, tak opět jejich rozhodnutí - jejich boj.

souhlas-společnost je prostě nějak nastavená ač se nám to nemusí líbit, ovšem nutit ženy aby plodily děti mi připadá trestuhodné-je to jen jejich rozhodnutí

Predevsim sam pojem "sobectvi" je kontextu tematu bezdetnosti nebo single zivota ucelove prekrucovan horlivymi obhajci rodinnych hodnot. Podle uzu ceskeho jazyka se oznacuje jako sobecke jednani, ktere umyslne poskozuje zrejma prava jine osoby. Sobecky jedna clovek, ktery nekomu zasahuje do jeho psanych nebo zvykovych prav, nikoli clovek, ktery se stara jen sam o sebe a jinym do zivota nezasahuje. Sobec je nekdo, komu nevadi v noci poustet nahlas hudbu a je mu jedno, ze sousedi maji pravo se v klidu vyspat. Sobec ale neni nekdo, kdo si proste zije sam pro sebe, s respektem k pravum ostatnich, jako treba samotar v zahradkarske kolonii.

Bohuzel se u obhajcu rodinnych hodnot velmi casto vyskytuje zamerne deformovane pojeti sobectvi, za ktere je v jejich perspektive povazovano nikoli bezohlednost, ale i pouhy fakt bezdetnosti nebo sklony samotarstvi. Duvod je zrejme ten, ze toto pojeti sobectvi vyplyva z netolerance a totalitniho smysleni, ktere by nejradeji vnutilo vsem zivot vyhradne v paru a s potomky, bez ohledu na to, jaky k teto predstave jedinec zaujima vztah, jestli vubec povazuje takovy zivot za smysluplny a laskyplny. Tito lide se proto pokouseji podsunout pouhe samote atribut sobectvi, aby tak vyvolali dojem moralniho deficitu nekoho, kdo se dopustil pouheho "nemilovani". Je totiz zrejme, ze zakladem rodiny je laska, avsak tezko lze preklenout problem, ze laska neni pouhym gestem nebo svevolnym rozhodnutim. Proto jednoduse nelze nekomu vytykat, ze neciti k urcitim skutecnostem lasku, stejne jako nelze vytykat, ze nekdo cosi neshledava krasnym. S timto problemem se vsak obhajci rodinnych hodnot nedokazi vyrovnat, proto se pouhou absenci lasky snazi ohodnotit pojmem sobectvi. Tedy ten, kdo nemiluje, nutne jedna sobecky. Proste demagogie.

Jinak ale musim rict, ze nevim, co si mam predstavit pod pojmem "akceptovana frustrace". To jakoze starce s detma politujete, a ty bezdetne nebudete poslouchat, nebo jak? :-)

Dobry den a ano. Nechci poslouchat frustrace samotaru z nasledku jejich dobrovolneho rozhodnuti. Vyjimku jsem ochoten poskytnout lidem, kteri sve deti prezili.

Nedostatek dětí je výsledkem celého paradigmatu daného výchovou k úspěchu a užívání. Jsou to nastavená pravidla, která hodnotí jiné věci než děti. K tomu napomáhají ideologie homosexualismu a gender-feminismu. Kdysi byla svobodná žena v 25 letech nešťastná a považovala se za škaredou, když ještě nebyla vdaná a neměla potomky. Dnes jí ani nenapadne mít nějaký problém v 35 letech po několika výměnách partnerů a dvaceti letech drastické antikoncepce. Je to záležitost uznávaných hodnot. Rodina a děti nejsou hodnota.

To máte pravdu, ale nelze házet kolektivní vinu pouze na bezdětné. To předmětné sobectví neměli vrozené. Někdo je to musel naučit a musel jim k tomu dát prostor, aby se naplno projevilo.

To co píšete je přesně ten určující směr. Většinové mínění. Dřív si žena nemohla dovolit nemít dítě. Dnes si naopak nemůže dovolit selhat jako rodič a tím pádem radši ani nezaloží rodinu.