Tento článek věnuji zdravotníkům v nemocnicích, ačkoli sám jsem laik a ke zdravovědě se povinně dostávám jednou za tři roky.
Spor v nemocnici na Homolce, který vygradoval až k návrhu na soudní jednání, jen odkrývá dlouhodobě neřešený problém, který byl zcela zakryt tlakem na neustálé zvyšování mezd zdravotníkům.
Že se tento finanční tlak stává slepou uličkou dokazuje právě nespokojenost zdravotníků, kteří už pomalu začínají chápat, že finanční zajištění není záruka spokojenosti na pracovišti, ve kterém se momentálně vyskytují. A soudní spor na Homolce to jen dokazuje.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/nemocnice-na-homolce-pauza-sestricky-lekari-zaloba.A230925_201202_domaci_tty
Tento článek je pohledem laika, který svoje poznatky čerpal od své ženy zdravotní sestry na chirurgii - lůžka. Ať to tedy čtenář - zdravotník bere s rezervou a získané poznatky buď potvrdí, nebo vyvrátí.
Mám za to, že se - vlivem tlaku na vyšší mzdy - staly z oddělení - zejména chirurgie - regulérní "montovny", kde se místo montování autodílů, ošetřují pacienti jako na běžícím páse, bez ohledu na zdravotní kondici hlavně zdravotních sester. Důvod proč jsem v předchozí větě vyzdvihl zdravotní sestry je ten, že pracovní tempo primárně určuje lékař a ten, ne vždy přihlíží k tomu, jestli jsou zdravotní sestry unavené a jeho tempo stíhají. Bohužel ani lékaři nejsou úplně svobodní v nastaveném pracovním tempu. Částečně toto tempo vzniklo i kvůli zvýšeným mzdovým nákladům, a aby tyto náklady byly uspokojeny a oddělení nekončila v červených číslech, musí se vykazovat, co nejvíce provedených zdravotních úkonů zdravotní pojišťovně. Svým způsobem je toto celkem jasný a srozumitelný uzavřený kruh, který by další tlak na zvyšování mezd ještě zhoršil. Větší mzdové náklady - větší tlak na počet provedených zdravotních úkonů a větší únava zdravotníků, kteří by zase tlačili na růst mezd. Může a nemusí nastat situace, že takový zdravotník bude sice finančně zajištěný, ale po pár letech dokonale vyhořelý a opět nepoužitelný a bude se muset nahradit. Opakuji čtenář - zdravotník nechť moje slova potvrdí, nebo vyvrátí.
Takže je otázka, jestli by se obecně zkvalitňování našeho zdravotnictví nemělo ubírat jiným směrem? Produktivní život trvá zhruba 50 let (18 - 68 pokud se schválí důchodová reforma) . Sám za sebe tvrdím, že bych bral na výplatě radši o pár tisícovek čistého méně, ale na pracovišti, které bude normální a do kterého nebudu každé ráno/ odpoledne/ večer chodit s odporem a žaludeční neurózou, popřípadě panickou poruchou.
Existuje vůbec zákon, který nařizuje zdravotníkům tohle šílené tempo (hlavně chirurgie) v rozporu se zákoníkem práce, co v nepřetržitém provozu nařizuje povinné bezpečnostní přestávky? Jestli ano, pak kdokoli může dát odkaz. V opačném případě jsou zdravotníci otroky buď vlastní hlouposti, kvůli jejich nastavenému pracovnímu tempu, nebo zdravotních pojišťoven, kvůli co největšímu počtu vykázaných úkonů. Nevím, která varianta je horší.
Probíhá debata o jakési finanční spoluúčasti pacienta. Jestli bude v diskuzi někdo, kdo dělá přímo na lůžkách, může potvrdit, nebo vyvrátit jak se pacienti chovají a jestli by se jejich chování směrem k personálu zhoršilo / zlepšilo v případě, že by si připláceli. Nemám nic proti finanční spoluúčasti. Radši bych ho ale uvítal u plnoletých pacientů, kteří si přivodili úraz vlastní nedbalostí. Z jejich chování bylo evidentní, co tomu úrazu - a tím pádem zbytečného zabrání lůžka v nemocnici, času obsluhujícího personálu a zbytečných nákladů pro zdravotní pojišťovnu - předcházelo.
Bez ohledu na soudní spor a moji reakci, ať už bude vnímána jakkoli, bych si přál, aby zdravotníci do svých pracovišť chodili bez odporu.
