Úvaha k jedné větě předmluvy právě čtené knihy.

Úvaha k jedné větě předmluvy právě čtené knihy

 Dnes jsem se začetla do knihy „Řekni ano Bohu a svému životu“. Knihu napsala inspirovaná autorka německého původu Gisela Weidner a přeložila ji Květa Vacíková. Vydal ji MUDr. Karel Pejša v nakladatelství Carolus, v Sedlčanech v roce 2011.

V předmluvě autorka píše, že kniha byla vydána, aby nás povzbudila v hledání duchovních hodnot, což mě zaujalo, jak někteří z vás už jistě dobře vědí.

(Po smrti otce, o kterého jsem po smrti matky 4,5 roku pečovala, jsem si uvědomila, jak důležité je duchovně se vzdělávat, protože ač byl otec celý svůj život nevěřícím, na sklonku života se ptal, co bude po smrti a vztahoval své myšlenky k Bohu. A protože byl v tomto oboru naprosto neznalý, míval ze smrti strach. Protože si otec nepřál v domě internet, chodila jsem do místní knihovny, abych mu na jeho naléhavé otázky odpověděla. Dělala jsem to hlasitým čtením duchovní literatury a nevěřili byste, jaké zázraky to s námi oběma udělalo.)

A proč se o knize zmiňuji právě dnes ? Vysvětlím to.

Hned v předmluvě autorka této knihy na straně 4 uvádí, jaký význam má naše svědomí pro šťastný život na zemi a hovoří současně o lidské touze po růstu a o tom, že můžeme navíc využít k dosažení tohoto cíle ještě berličku: totiž svoji víru. A teď cituji větu, u níž jsem se zarazila: „U níže vyvinutých bytostí – rostlin, zvířat – je to pak instinkt, odrůda rozumu a pocitů.“

Ta věta je poměrně nešťastně formulována. Pravděpodobně to bude způsobeno překladem, protože podle mých zkušeností bývají autoři, kteří se prohlašují za inspirované, mnohem přesnější.

Jako by tato věta znamenala, že zvířata mají instinkt, a proto jim chybí pocity a rozum, poněvadž ten je odrůdou (tedy druhem) jejich pocitů a rozumu. Touto větou bylo v podstatě řečeno, že instinkt nahrazuje zvířatům jejich rozum a pocity.

Tato věta mě doopravdy zabolela. A nemohu souhlasit se zrůdnou nevědomostí autorky nebo překladatelky a jejich nekompetentnosti psát cokoliv dalšího. Přestala mě totiž jako autorka zajímat.

Jak může dospělý člověk nahlas jen vyslovit to, o čem nemá ani potuchy! Natož aby to napsal !

Vím, že většina z vás ví, to co já. Pro ty z vás, kteří žijete celý život ve městě a nemáte domácí zvířata, bych mohla popsat svůj nádherný život se dvěma kočkami v domácnosti, ale musela jsem se jejich společnosti po 15 letech společného soužití nedobrovolně vzdát a tak je pro mě toto téma dosud tabu.

Povím vám jiný příběh, pro mě méně bolestný, můj milý čtenáři, který také zcela vystihuje pravdu o rozumu a pocitech zvířat na zemi.

Na jednom ostrově žilo asi 2 500 opic. Vědci se rozhodli, že budou pozorovat jejich chování. Brzy zjistili, že tyto opice milují brambory, které na ostrově hojně rostly. (Dávaly jim přednost před ostatní stravou.)

Jedné z pozorovaných opic upadla náhodně brambora do moře a omyla se. Opička tak zjistila, že bez hlíny chutná brambora lépe. A tak kdykoliv chtěla sníst bramboru, zašla si ji k moři omýt.

Velmi brzy začaly to samé dělat její děti a do dvou týdnů celá její rodina. Neuběhly ani dva měsíce a udělala totéž stá opice.

Následující den ráno to udělalo najednou a bez možnosti nápodoby (žily totiž v jiné části ostrova) zbývajících dva tisíce opic.

Tento výzkumný úkol byl popsán a jeho výsledky zveřejněny ve významném vědeckém časopisu.

Takto laskavé jsou zákony vesmíru k bytostem, které cítí radost a takto se projevují a uplatňují na zemi. Neplatí jen pro zvířata. Platí přeci pro všechny bytosti stejně. Každé mládě na zemi se učí nápodobou, zejména to platí v tom případě, že je pro něj výsledek takového chování radostný (např. mu lépe chutná) anebo v případě, že něco dělá bytost, která je v jeho životě významná. 

Chybí vám v tomto příběhu rozum, nebo v něm snad nepoznáváte pocity ? 

Každá bytost na této planetě má přesně tolik svobodné vůle se rozhodovat, kolik potřebuje ke svému šťastnému životu. Z čeho jiného by jeho rozhodnutí vycházela, než z pocitů a rozumu !

A tady je další z mnoha důkazů o tom, že všichni jsme součástí jednoho celku, aniž jsme si toho vědomi. Také tady se projevuje ono vědcům tak dlouho známé "holografické paradigma". Nevíte-li dosud o čem mluvím, pak si přečtěte můj článek o holografickém vesmíru ze dne 3.1.2014.