Tajemství radostného partnerství

Právě jsem si přečetla článek 'Návod na použití muže' Chtěla bych jeho autorovi prozradit jedno malé tajemství. Pravděpodobně znáte slůvko 'empatie ', působíte jako intelektuál. Zamyslete se nad tím, jak vnímáte svoji partnerku ! A to myslím naprosto vážně. Zdá se mi, že Váš vztah brzy zkrachuje, není-li v rozkladu právě teď.

Ke kapitole 'Není nutné být spolu neustále ve spojení.'

Já Vám vysvětlím, co nechápete :

Taková žena totiž cítí, že nejste ve vztahu dostatečně angažovaný. Cítí Vaši uzavřenost a touží se Vám přiblížit. Chápete ? Cítí, že nechápete plně její hodnotu.

Kdybyste byl alespoň natolik empatický a přiznal jí právo, cítit se, jak se právě cítí, tím, že to přijmete a prožijete to s ní, jistě by neměla důvod domnívat se, že Vaše partnerství Vám musí neustále připomínat. Stále totiž doufá, že se změníte. Že se otevřete a že budete dodávat do vzájemného soužití, pochopení nebo porozumění tomu, co ve skutečnosti znamená být ve vztahu.

Nechci Vaší paní radit, ale já bych od Vás utekla.

Něco důležitého pro dobrý vztah totiž postrádáte.

Ke kapitole 'O koníčcích a kamarádech'

Souhlasím s Vámi, ale bohužel, nesmí se realizovat na úkor rodiny.

Pakliže se to tak děje, nesmíte se divit, že to dopadne vystavením jejich zákazu.

S vedením domácnosti je spojeno tolik úkolů, že kamarádi, ani koníčky nemohou být omluvou pro nároky na ně.

Žena už dnes nechce být obětí rodiny. Má také právo, cítit se dobře.

Vstoupíme-li do vztahu, znamená to, že si dokážeme představit roli svého partnera v sobě.

Jak bychom se my sami cítili v jeho kůži ?!?

A jen z takového hlediska máme právo na osobní svobodu.

 Ke kapitole 'Nebát se přiznat chybu.'

 V této kapitole nezohledňujete to, že každý člověk cítí a myslí rozdílně. Vy můžete být sangvinikem, zatímco Vaše paní cholerikem.

Zatímco Váš vnitřní stav Vám dovolí přejít nedostupnou koupelnu pokrčením rameny, Vaše paní to může cítit nepříjemněji.

Následuje-li pak spěch, už se dostává ne vlastní vinou do stresové situace, v níž nedokážeme obvykle reagovat v pohodě. Mně např. stres udělá naprosto strnulou. Neschopnou jakéhokoliv pohybu. Dokonce nedokážu ani pootočit svojí vlastní hlavou !!! Chápete ten rozdíl ? Do auta bych v takové situaci ani nevkročila !

Vaše paní má samozřejmě pravdu. To Vy jste ji, vážený pane, dostal do této nezáviděníhodné situace.

Měl byste se jí tedy s plnou vážností omluvit, aby poznala, že toho, co jste svou jednoduchostí způsobil, doopravdy litujete.