Dva krátké postřehy z politického života. Rozhodnutí prezidenta Obamy pravděpodobně změní náš svět. Přemýšlím, zda ponížením jedné soudkyně, neukázal pan prezident Zeman také ostaním soudcům, jak si váží jejich nezáviděníhodné práce pro společnost.
Můj miláček mě pravděpodobně nebude mít dnes rád, totiž David Icke, ale já jsem poměrně spokojená s tím, jak se včera veřejně vyjádřil prezident Obama ve svém posledním projevu o svých plánech v souvislosti s novým postojem USA vůči Sýrii.
Nechal si poradit a jedná v souladu s těmito radami.
USA již nadále nebude stát jako osamocený konatel v dějích nelidského islámu. V této věci bude trvat na spolupráci s ostatními demokratickými zeměmi světa.
Je to moudré rozhodnutí pro všechny zúčastněné navzdory tomu, že budeme ještě špendlíčkem hrabat, aby se vrátilo, co dnes již je jinak.
Svět musí pochopit. — (– cítí se spokojeně)
Pan prezident Zeman právě jmenoval 26 nových soudců.
Událost vyzněla příjemně, celkem vyznívala jako podařená, včetně závěrečné řeči pana prezidenta.
Přesto i zde pan prezident nevědomky ukázal, jak si svých nových soudců váží doopravdy.
Poslední soudkyni zcela přehlédl a vstoupil tak předčasně a neurvale do jejího slavnostního aktu - podpisu - jako vlastního soustředěného příslibu. — (– cítí se bezmocně)
