Potkala jsem zlo.

V našem světě relativity se i vědomý člověk setkává se zlem. Někdy ho okolnosti donutí k takovému kroku.

Nevědomý člověk bývá z mého hlediska nelidský,  nespravedlivý, nečestný  a bezohledný. Tak to většinou cítím.

Dobrotivým, milostivým, laskavým a spravedlivým se směje. Zneužívá je.

Dobrotu, spravedlnost, lásku, ušlechtilost i blažené  štěstí  považuje za cosi nepatřičného a ve svém světě se s těmito hodnotami vlastně ani nesetkává, protože si je vlastně ani neuvědomuje.

Ve své nepolepšitelné  svévoli neustále zraňuje ostatní,  způsobuje jim utrpení  a ustavičně  vnáší disharmonii do jejich vnitřního života.

Získává si svůj osobní  prospěch , a to za jakoukoliv cenu. I za cenu toho, že podvádí, lže  a ožebračuje každého, kdo to dovolí.

Vyznává princip osobního egoismu v dosahování přednos tního  práva osobního prospěchu  na úkor jiných.

Ve svém životě totiž prožíváme důsledky  právě  té  "hodnoty", kterou sami uznáváme. Protože uznáváním této hodnoty ji ve svém životě vlastně podporujeme.

A právě  nesprávnost  hodnot, kterým věříme,  a které uznáváme, či jen tolerujeme, způsobuj e všechno utrpení a bídu. Utrpení, strádání a bídu.

Nikdo nesmí kráčet k vlastnímu  štěstí  po hřbetech  jiných . To je zvrácený princip, kterému uvěřil  tento svět, a který tomuto světu  přináší  jen krize, nepokoje a bídu.

Ne, člověk nesmí  kráčet  za svými  životními  cíli na úkor jiných, ale naopak, má druhého podporovat.

Má brát na lidi a jejich zájmy stejný ohled, jako na sebe a své vlastní zájmy.

Důsledná spravedlnost, spočívá  v tom, že se každému vždy dostane přesně to, co si zaslouží.