V našem světě relativity se i vědomý člověk setkává se zlem. Někdy ho okolnosti donutí k takovému kroku.
Nevědomý člověk bývá z mého hlediska nelidský, nespravedlivý, nečestný a bezohledný. Tak to většinou cítím.
Dobrotivým, milostivým, laskavým a spravedlivým se směje. Zneužívá je.
Dobrotu, spravedlnost, lásku, ušlechtilost i blažené štěstí považuje za cosi nepatřičného a ve svém světě se s těmito hodnotami vlastně ani nesetkává, protože si je vlastně ani neuvědomuje.
Ve své nepolepšitelné svévoli neustále zraňuje ostatní, způsobuje jim utrpení a ustavičně vnáší disharmonii do jejich vnitřního života.
Získává si svůj osobní prospěch , a to za jakoukoliv cenu. I za cenu toho, že podvádí, lže a ožebračuje každého, kdo to dovolí.
Vyznává princip osobního egoismu v dosahování přednos tního práva osobního prospěchu na úkor jiných.
Ve svém životě totiž prožíváme důsledky právě té "hodnoty", kterou sami uznáváme. Protože uznáváním této hodnoty ji ve svém životě vlastně podporujeme.
A právě nesprávnost hodnot, kterým věříme, a které uznáváme, či jen tolerujeme, způsobuj e všechno utrpení a bídu. Utrpení, strádání a bídu.
Nikdo nesmí kráčet k vlastnímu štěstí po hřbetech jiných . To je zvrácený princip, kterému uvěřil tento svět, a který tomuto světu přináší jen krize, nepokoje a bídu.
Ne, člověk nesmí kráčet za svými životními cíli na úkor jiných, ale naopak, má druhého podporovat.
Má brát na lidi a jejich zájmy stejný ohled, jako na sebe a své vlastní zájmy.
Důsledná spravedlnost, spočívá v tom, že se každému vždy dostane přesně to, co si zaslouží.
