Už za pár dnů Měskská knihovna v Praze přivítá výjimečný koncert perské hudby. Proč je tak výjimečný? Kromě toho, že jde o první vystoupení této hudební formace u nás, zajímavé je, že s nimi vystoupí ženská vokalistka.
Možná máte nutkání se ptát: A co je tedy na tom tak výjimečného?
V Íránu je totiž ženský sólový zpěv v současnosti zapovězen. Před islámskou revolucí, dokonce ještě před sekulárními reformami Rezy Chána, pozdějšícho Rezy Šáha Pahlavího, ženy zpívat mohly. Zachovaly se nádherné nástěnné malby znázorňující hudebnice a zpěvačky u Safíjovského dvora ze 16. století. V období Kádžárovců ovšem nejčastěji zpívaly náboženské písně v mešitách, tzv rouzechání. Jako první veřejně a bez šátku v roce 1924 vystoupila teprve devatenáctiletá Qamar ol Molúk a započala tradici oblíbených a uctívaných zpěvaček jak perské tradiční, tak populární hudby. Technologie záznamu zvuku a obrazu se do Íránu rozšířila poměrně rychle z důvodu fascinace Šáha Mozaffar al-Dína kinematografem, který spatřil během své návštěvy Francie. Proto má íránská kinematografie a hudba poměrně hlubokou historii a tradiční kvalitu.
Rozmach hudební produkce přerušila islámská revoluce v roce 1979. Podle výkladu duchovních, kteří se dostali k moci, tanec a ženský sólový zpěv byl považovaný za nevhodný a necudný a proto byl zakázán. Ženské vokalistky mají v Íránu možnost vystoupit pouze před ryze ženským publikem, v případě přítomnosti mužů mají ženy možnost vystoupit pouze jako součást chóru, nebo jako podpůrné vokály pro mužské zpěváky.
Tato omezení skoncovala i se slibně se rozvíjející operní a baletní scénou v Roudaki Hall, přímo podporované císařovnou Farah Pahlaví, kde vystoupili i umělci nejzvučnějších jmen, jako Herbert von Karajan, Aram Khachaturian, Yehudi Menuhin nebo Zubin Mehta, baletní soubory a další interpreti, včetně československých.
Navzdory zákazům dodnes celé generace milují a poslouchají zpěvačky jako Gúgúš, Mahastí, Homejrá, Hájde a další. Některé se po revoluci definitivně odmlčely, jiné emigrovaly do západních zemí, hlavně Spojených států a Kanady a pokračovaly ve své hudební tvorbě. Dodnes jsou jejich koncerty vyhledáváné v exilové komunitě.
Skupina, která k nám zavítá, se jmenuje Mah Ensemble, a vystoupí 29,11. pod vedením maestra Madžída Derachšáního. Jedná se o klasickou tradiční perskou a kurdskou hudbu s použitím původních nástrojů: tár (loutna o čtyřech strunách), tonbak (bubínek), dáf (větší plochý buben), kamánče (strunový nástroj, příbuzný houslím), santúr (strunový nástroj podobný cimbálu), a oud (varianta loutny). Maestro Derachšání (nar. 1956) žije dlouhodově v Německu a považuje se za jednoho z nejdůležitějších interpretů perské hudby v zahraničí. Skupinu Máh (v překladu měsíc) založil v roce 2006 a jeho cílem bylo šířit povědomí o perské hudbě. Skupinu doprovází krásná vokalistka Sahar Zíbájí. Skupina vystupovala s úspěchem v západní Evropě i Austrálii. Českou republiku navštíví vůbec poprvé, takže pokud máte zájem o nevšední zážitek, nebo trochu podpořit íránskou a kurdskou kulturu, jste srdečně zváni.
Jen tak mimochodem, v posledních dnech Írán zachvátily protesty a podle některých zpráv si vyžádaly kolem 200 obětí, ale v českém tisku o tom nenácházím téměř žádné zmínky. Popudem pro nejnovější demonstrace bylo skokové zvýšení cen benzínu, kdy natankování 10 litrů nyní stojí běžné obyvatele jejich celodenní výdělek. Člověk by si řekl, no, zdražuje se pořád. Jenom u země produkující ropu to trochu může překvapit. Vláda své rozhodnutí obhajuje snahou o omezení pašování levného benzinu do okolních zemí, kde jsou jeho ceny mnohem vyšší. V Íránu byl benzín ještě před několika lety štědře dotován, teprve v minulých letech stát postupně začal spotřebu omezovat přídělovými kartami a dotace snižovat. V důsledku sankcí a špatného řízení ekonomiky je v Íránu vysoká inflace, země se potýká s nezaměstnaností, odlivem mozků a nízkými výdělky.
V důsledku nepokojů vláda zemi úplně odřízla od internetu ve snaze omezit pronikání informací o obětech a násilnostech za hranice.
Nicméně, jako obvykle, po Íránu neštěkne ani pes.
