Náš stát, respektive jeho-naši zástupci se chovají jako (u korýtka): „Teď se řádně nažereme, přežereme a po nás spoušť!“ Je to „přeci správné?“ Je to „řešení místo strašení?“ Co za dědictví zanecháme našim dětem?
A s jakym schodkem byste chteli hospodarit vy?SPOLecnost
Náš dluh obrovsky narůstá a tak „jíme“ na čím dál větší dluh! Každý, i nově narozený občánek, dluží velké peníze a to se chudák na světě ještě ani nerozkoukal. O tom, co od nás dostal do vínku, nemá zatím ani nejmenší představu. Nedávno jsem slyšel v rádiu komentář jednoho nejmenovaného posluchače: „ a co zanechali naši rodiče nám? Byla tu 40 let totalita. Ať si s tím taky další generace poradí sama!“ Není tohle sobecké? Co si o tom myslíte? Opravdu nemáme hledět na to, co po nás zůstane a žít tím co právě teď je a pro sebe?
Naši vládní činitelé také žijí ze dne na den, bez rozumného výhledu do budoucna. Připomíná mi to poupravené rčení: „ Co můžeš sežrat dnes, nenechávej na zítra. Mohlo by se stát, že už na tebe nezbude!“ Takřka co se dalo, je prodané a co není prodané je jen otázkou času. Protože je třeba živit „výhodné“ státní zakázky, nakupovat potřebné Grippeny, vojenské transportéry atd., musíme náš narůstající dluh stále navyšovat. Do nekonečna to určitě nepůjde. Ty, co náš dluh navyšují, to příliš nezajímá. Proč taky, vždyť jsou přeci „za vodou“! Druhou stranou pomyslné mince však je - mohla by vůbec vyhrát volby politická strana, která by neměla líbivá a rozhazovačná hesla typu: zrušení poplatků ve zdravotnictví, snížení daní, doprava pro děti zdarma, zvýšení důchodů? Já si myslím, že taková strana by nevyhrála. Dají se výše uvedená předvolební hesla proměnit ve skutečnost bez navyšování našeho schodku? Já myslím, že určitě dají, ale nebylo by to hned. Musela by se změnit celá koncepce, myšlení a fungování našeho státu. Vytvořit a aplikovat nepopulární reformy. Když utahování opasků, tak by měli jít naši představitelé příkladem – to není snížit si svůj „nevelký“ základní plat o 4%! Zdanit nebo si nechat sáhnout na náhrady, ne-ne-ne! „Kázat vodu a sám chlemtat víno“ – to je motto našich politiků!
Na obrázku je humorně znázorněno, jak by takové fungování našeho státu mohlo vypadat v podání české rodiny. Řekněte sami, nebylo by to hezké takhle počítat? Kdo to po nás zaplatí, nás přeci nezajímá, žijeme tím, co je teď, tak ať se máme dobře! Další generace na nás budou jistě s láskou vzpomínat!
