Prsa Capri

Právě jsme si s kamarádem objednávali druhé pivo, když do baru vstoupila bohyně. Majitelka nádherných a obrovských ňader.

Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou na pláži nenápadně pozorovala podobnou krásku, která byla ještě navíc topless, a poskakovala při hraní badmintonu. Nemohla jsem se vynadívat, dokud mi nedošlo, že na ní něco nehraje. No, jasně! Její prsa se při tom všem poskakování ani nepohnula!

Tohle byla jiná káva! Ta se hýbala! A jak! Jak jejich majitelka procházela mezi stoly, prsa se vlnila ze strany na stranu a nahoru a dolů a s nima polovina baru. Je až s podivem, co pár mléčných žláz a trochu tuku dokáže s chlapama udělat. Bylo to jako pozorovat vlnobití. Všechny dámy v baru se okamžitě posadily rovně, aby bylo vidět, že i ony mají co ukazovat, což ale bylo houby platné, neb pánové už se dávno nechali unášet na vlnách fantazie.

„Páni!“ řekla jsem obdivně, když se bohyně posadila k osamělému muži, kterého v tu chvíli prokleli všichni pánové v baru.

„Prosímtě…za deset let z nich bude mít prsa kapry.“ řekl můj kamarád. Prsa Capri? Začala jsem lovit v paměti vzpomínky z mého výletu na ostrov Capri před dvěma lety ale nic, co by se dalo shrnout pod všeobecný název Prsa Capri, se mi nevybavilo.

„Za deset let z nich bude mít co?“ zeptala jsem se.

„Prsa kapry.“ zopakoval.

„A to je?“ nechápala jsem.

„Prsa kapry. Normálně – jako když přibiješ dva kapry  hřebíkem za ocas na zeď.“ Jakmile jsme si tuhle hlášku vizualizovala, dostala jsem šílený záchvat smíchu.

Z baru jsem odcházela s pocitem zadostiučinění, že z mých ňadírek nikdy prsa kapry nebudou. Maximálně prsa mřenky.