Jsem
fanoušek paradoxů. Možná proto, že mě provázejí celý život.
Jednou jsme takhle tancovali valčík (jasně, to dělám každý víkend) na místě s výhledem na Vltavu, romatika jako blázen, dokud mi nedošlo, že nám k tomu z Iphonu hrálo Na krásném modrém Dunaji.
Včera jsem šla koupit kondomy, přijdu do lékárny, hezky poprosím a paní lékarnice se mě zeptá, jestli chci normální nebo rodinné balení.
„Máte rodinné balení kondomů?“ nevěřila jsem svým uším. „Není to protimluv?“
„Rodinné balení je po dvanácti.“ odpověděla mi s naprosto kamennou tváří. Takže když budu dvanáctkrát souložit…., jsou ty kondomy propíchnuté? napadlo mě….Raději nedomýšlet, co znamená rodinné balení. Co se stalo se starým dobrým názvem: Multipack? Vzala jsem si čtyři „normální“ balení po třech.
Vyprávěla jsem kamarádovi jeden indiánský příběh o vlcích, který jsem slyšela. Říkalo se v něm, že každý v sobě máme dva vlky – jednoho dobrého a jednoho zlého, a že vyhraje ten, kterého krmíme. Vyslechl mě a pak řekl: „Otázkou je, jestli je vůbec něco jako dobrý vlk.“
Kamarádka mi přečetla dopis, který ve vzteku napsala svému budoucímu bývalému partnerovi. Začínal slovy: Milý můj, polib mi pr…. Upozornila jsem ji, že dáma nepoužívá výrazy jako: polib mi a pr…. Opáčila slovy, že napsat jen: Milý můj, by jaksi ztratilo význam.
Koukala jsem na netu na nabídku jednoho hotelu v Londýně a nevěřila jsem vlastním očím, nabízeli novomanželské apartmá – pro 4 osoby.
Procházela jsem ve škole kolem nástěnky, na které bylo velkými písmeny napsáno: PROSÍM IGNORUJTE TOTO OZNÁMENÍ. Přirozeně jsem se vrátila a šla jsem si přečíst, co to vlastně mám ignorovat.
Jedním z nejznámějších paradoxů je otázka: Může Všemohoucí Bůh stvořit kámen tak těžký, že jej nebude moci uzvednout? To vážně netuším, ale jak říkal Einstein: „Já miluju cestování, ale nesnáším přijet.“
