O blbých spermiích, pomalých neuronech a nemouhoucnosti na přechodu

Možná si ze školy pamatujete, že neurony jsou nervové buňky, které přijímají, vedou, zpracovávají  (to bych chtěla podtrhnout, ještě bude důležité) a odpovídají na speciální signály. Zamysleli jste se někdy nad nimi? Jestli Vám fungují? A jak fungují?

Teď trochu odbočím -  myslím, že to byla Olga Menzelová, která někde prohlásila, že s lidmi závodí na přechodu pro chodce, kdo přejde silnici jako první… Inu, proč ne…soutěživost je soutěživost. To já mám na přechodu pro chodce jinou bolístku, ne nepodobnou té, kterou musel prožívat hlavní hrdina knihy Neplodnost (Ben Elton) když mu oznámili, že jeho spermie plují špatným směrem (umíte si představit to trauma pro chlapa – mít tak blbé spermie, že neví, kudy kam?), no a  já MÁM POMALÉ  neurony! Jak jsem na to přišla?
Jednoduše. Stojíte na přechodu pro chodce a očima propichujete červeného panáčka na semaforu, ať dá konečně prostor tomu zelenému. Ani na vteřinu nespustíte semafor z očí. Ani na zlomek vteřiny, ani na ku…. sekundy, jak říká můj kamarád. A pak se to stane…A barvy přeškočí, a teď přijde ten moment…..oči by šly, ale nohy se ani nehnou.

Uvědomujete si, že už jít můžete – mozek informaci zpracoval, ale ty mrchy pomalé neuronské ne a ne vyslat tu informaci dál k vašim nohám. Takže stojíte a čekáte a uvědomujete si svou nemohoucnost. Musíte prostě počkat, až se vaše neurony uráčí zpracovat pokyn k odlepení vašich nohou od země. Někteří jedinci se v ten moment jakoby nakloní, všimli jste si toho? Také už by rádi šli, ale také (jako vy) čekají na své neurony, aby (doslova) hejbly kostrou.
Říkáte si – proč zrovna já mám tak pomalé neurony a začnou se vám v hlavě rojit teorie – třeba nejsou pomalé, třeba jsou prostě líné! Třeba mi to dělají naschvál a baví se tím, jak já tam stojím na obrubníku a v náklonu a čekám, až mi řeknou: tak si jdi!
Jakmile překonáte svou frustraci ze svých škodolibých neuronů, rozhodnete se si z bolístky udělat libůstku…. No a tak, až mě uvidíte, jak na vás čekajícího na přechodu zírám, buďte ve střehu – moje a vaše neurony spolu právě vedou nelítostný boj kdo z koho.