Medvěd svolal všechna zvířátka z lesa, aby jim oznámil, že společná kasa je skoro prázdná. Na lesní palouček se tak loudají všichni obyvatelé lesa, smutní a deprimování.
Jakmile se posadí i stařičká Liška, která se dobelhala jako poslední, zahájí Medvěd svou řeč: „Přátelé, bohužel to nevypadá dobře…lidi nám zase vyplundrovali všechny borůvky i houby, dřevo na prodej nám taky odnesli…Měli bychom se domluvit, kde vezmeme peníze…Protože turisty pořád okrádat nemůžeme a zdravotní péče a potraviny jsou dražší a dražší…Tady Liška by třeba potřebovala nový kyčelní kloub, že?“
Liška sebou cukne a vyštěkne:“ Myslivci jsou akorát furt ožralí!“
Medvěd si povzdechne: „Co si budeme povídat, nikdo na nás není moc zvědaví...i těch turistů je míň…když už někdo přijde, tak očeše borůvky nebo se připoutá ke stromu a peníze nemá žádné, jen nějaké plakáty a ty se žrát nedají…myslím ty plakáty, ti připoutaní by se dali sežrat, ale to je jiná story…“ Prohlédne si všechny okolo a o poznání veselejším hlasem pokračuje: „Přátelé, ale nezoufejte! Lidé mají zvířátka pořád rádi!“
Liška sebou zase cukne a zase vyštěkne: „No, kančí rádi mají, to zase jo…ochlastové jedni…“
Medvěd jakoby ji ani neslyšel: „Jen je pro ně trochu těžké se brodit jehličím a blátem a raději chodí…kam?“
Zajíci na pařezu si přestane pilovat nehty, zamyslí se a do ticha vykřikne: „Do hospody, medvěde!“
Medvěd znechuceně zakroutí hlavou: „Zajíci, ty vždycky myslíš jen na alkohol! Lidí chodí rádi do zoo!“
Zajíc pokrčí rameny a piluje si dál nehty. Medvěd pokračuje: „Takže mě napadlo, že bychom náš les přeměnili na zoo a začali vybírat vstupné! Co říkáte?“ Zvířátka jsou trochu rozpačitá a dívají se na sebe navzájem a na medvěda a kroutí nechápavě hlavičkami…“Jen si to představte! Už žádné skrývání, ale normálně se budeme vystavovat!“ nadšeně agituje Medvěd.
„Kdo se vystavuje, toho zastřelí!“ odplivne si Liška.
„Medvěde, a kolik jako můžeme vlastně vydělat a pokryje to naše náklady? Máš nějaký podnikatelský plán?“ Zajíček seskočí z pařezu a pochoduje si to k Medvědovi, hlavičku dá na stranu. „Lidi chtějí taky třeba nějakou zábavu v zoo a opice…a my žádné opice nemáme…“ snaží se nahlas uvažovat Zajíc.
„Opic je teda dost, když je hon…valí se v křoví a smrdí“ nedá se Liška.
„Zajíčku, já se samozřejmě řádně informoval!“ vypne Medvěd svou mocnou hruď. Zajíc se zastaví dva kroky před ním. „Kromě vstupného bychom taky dostali nějaké dotace od státu!!“ zabručí Medvěd a kochá se náhlým obdivným šumem mezi zvířátky. Veverka tleská tlapkami, bobr se směje až má zuby u kolen.
Zajíc si ale nedá pokoj: „No já nevím, Medvěde…celý den jen makat, být zavřený v nějakém výběhu, vlastně žádné volné víkendy, jen dřina…taky bysme museli postavit nějaké stánky s občerstvením, které ti musí schválit hygiena…jako to nebude žádná sranda…a pak tady máš všechny ty ochránce přírody, co nám do toho budou kecat…“
Zvířátka ztichnou, Medvěd je zlostí asi dvojnásobný. Jen Jelen si troufne ozvat se: “A co teda navrhuješ, Zajíci?“
Zajíc poposkočí vpřed a stoupne si přímo vedle Medvěda. “Hele, zvířátka, já stojím jako úplně tady za naším velitelem Medvědem. Vo tom žádná, jasný?“ Pokrčí čumáček, usměje se: „Myslím, že je super nápad vydělávat peníze jinak než doposud a trochu si přilepšit. Ale šel bych na to jinak než nějací chudáci z Afriky…tím myslím jako zebry a slony a tak…Já bych navrhoval…jít do politiky…teda jako zúčastnit se voleb do parlamentu!“
Medvědovi vyjedou oči navrch hlavy a Sova se protočí na větvi. „Zajíci, nezbláznil se náhodou?“ vycení Medvěd zuby. „Ne, šéfe! Já to náhodou dost dobře promyslel! Založíme prostě politické hnutí nebo stranu!“
„Zvířata v politice, to jsem z toho jelen,“ kroutí Jelen parožím.
„Přesně Jelene! Proč ne, ptám se?“ zvedne Zajíček přední packu a významně s ní pokyne: „Lidi mají zvířátka rádi, jasná věc – v tom má tady šéf pravdu! Každý z nich měl nebo má nějaké plyšové zvířátko, jsou blázni do koček a psů…“
„Psi jsou pěkní hajzlové,“ zavrčí Liška.
„Jasně, Liško…ale jde o to, že nejsme bez šance! A pokud dostaneme dost procent, dostaneme taky podporu od státu a v podstatě za nic! Jen za to, že jsme šli do voleb a udělali pár plakátů! Mimochodem plno papírů se po lese valí po té přivazovací akci!“
„A co když se dostaneme do parlamentu, už si o tom přemýšlel?! Co budeme jako dělat pak?!“ zeptá se Medvěd nabručeně.
„Samo, šéfe! Pak dostaneme další příspěvek, a to ročně 855 000 Kč na poslance a ten ještě dostane plat a náhrady a sekretářku a teplý kanclík, žádnou noru!“ Zajíc si poposkočí: „A už jsem říkal, že je v parlamentu levný bufáč?“
Zvířátka nadšeně tleskají tlapkami, kopýtky a křidélky! Medvěd se ale ošívá: „Zajíci, já jako chválím tvoji iniciativu, ale já politice nerozumím…to nezvládnem…“
„Klid, šéfe, zvládnem! Lidi u toho ještě stíhání plno jiných funkcí a prací, prostě tam budem jen sedět a občas zvedat tlapku nebo křídlo. Pohodička, to dáme…nám hlavně nejde o to se dostat do sněmovny, jen o ten příspěvek na činnost…“
Medvěd se zamyslí a souhlasně se usměje, poplácá Zajíce po zádech, až ten malý šikula málem přepadne na čumák. Do všeobecného veselí a šveholení o volebním programu a názvu strany si významně odkašle Liška. Zvířátka utichnou. „Zajíci, a nebude lidem divné, že zvířata z lesa mluví?“
Zajíček jen mávne tlapkou: „Liško, rozdáme jim v rámci kampaně nějaké koblihy…lidem pak nebude divné vůbec nic!“
A tak se taky stalo…
