Dřív jsem si myslela, že mým nepřítelem jsou zejména arogantní muži nebo holky s nohama až po uši. Tak nějak jsem si domýšlela, že přesně tahle stvoření byla na svět poslána, aby mne trápila a soužila. Jak jsem se spletla!
Mým největším nepřítelem je totiž nutela! Pokojně si ležela ve spíži. Tvářila se u toho strašně ledabyle. Koupena byla pouze z toho důvodu, že jsem se rozhodla péct vánoční cukroví a kromě marmelády jsem chtěla to linecké slepit taky něčím jiným. S manželem jsem se totiž vsadila, že upeču dvanáct druhů cukroví. Bláhově jsem se domnívala, že mi uzná linecké s nutelou jako další druh. Neuznal. Nutela tak číhala jen na svou příležitost. Nemusela čekat dlouho…
Za okny je tma, vánoční světýlka svítí, vánoční CD hraje. Snažím se dokonale naladit, aby mi to pečení šlo pěkně od ruky. Recepty mám od babičky, odhodlání po mamince a podporu od Merlotu. Začnu těstem na vanilkové rohlíčky, pak linecké…nebudu to prodlužovat...
V troubě se rohlíčky nafouknou do tvaru vanilkových prdelek…a do prd…Kde jen se stala chyba?! Horor nekončí, prdelky…eh…rohlíčky ve finále puknou a roztečou se po plechu…Merlot se snaží pomáhat, ale nejde mu to. Linecké se lepí a lepí…váleček vypadá jako nějaké moderní umění…Je to k pláči a mému muži to bude k smíchu…a smích k Vánocům patří, nebo? Ne, rozhodně ne!
A tak sedím v kuchyni na zemi, která je jak po apokalypse, a hledám své poslání na planetě Zemi - jako každý zoufalec. Myslím, že nejsem špatný člověk a nejsem ani špatná kuchařka, ale cukrářka prostě nebudu. Moje vánoční cukroví prostě není hezké, a co hůř není ani k jídlu. Dvanáct druhů cukroví…tak to asi ani náhodou. Kéž by aspoň jeden! A právě v ten okamžik udeří ta malá potvora ze spíže a já slyším, jak se chechtá. „Si mě jako chtěla namazat na linecké? Jaké linecké? To smetí v koši? Muehehehe…“ No, jako asi ta sklenka nutely nemluvila…ale vedro z trouby, nervy a cukroví v kýblu…znáte to. Chňapnu po nutele, chňapnu po lžičce a dopřeju si plnou dávku. Já vím, že to není pro gurmány, ale nějak je mi to jedno. Ta sladká čokoládová chuť mi lechká horní patro…úplně cítím, jak se moje celulitida tetelí blahem…výčitky svědomí, panika, zoufalství, vztek! Nutelu zavřu a uteču do ložnice. Jenže je to silnější než touha po menších kalhotách, silnější než představa dalšího letního utrpení v plavkách…Vrátím se do kuchyně a ona tam pořád čeká, vítězoslavně se zašklebí a sundá si víčko…Další porci zapiju Merlotem.
No, co už! Kdyby se to cukroví bylo bývalo podařilo, tak bych ho stejně sežrala a kalorické orgie by byly bývaly taky byly…Nutela se chechtá dál. Asi ji musím zlikvidovat! Oh, jak jsou ty dlouhonohé holky v porovnání s tímhle neškodné…
