Učitelé přicházejí s několika nápady, jak eliminovat
vliv nepolepšitelných neukázněnců, kteří svým přístupem k vyučování ruší
průběh vyučovacích hodin a jsou nedobrým příkladem pro ostatní.
Zatím nevyřknutý a v nitru učitelského stavu bublající návrh říká, že by povinná školní výuka byla zavedena pouze do šesté třídy. Pak by žáci měli možnost chodit dále do základní školy, ovšem škola by v případě, kdy dochází k opakovanému a zásadnímu porušování školního řádu, pravidel slušného chování, případně k činům, které by jinak mohly být posuzovány jako přestupky či trestné činy, mohla tyto děti ze základního vzdělávání vyloučit.
Tento návrh reaguje na skutečnost, že na závažné prohřešky v chování nelze adekvátně ze strany pedagogického sboru odpovědět. A též, že přítomnost těchto zhýralých elementů narušuje vážným způsobem výuku jako celek. Na školách vyššího typu existuje možnost vyloučení studenta, dle platné legislativy však něco takového v základních školách není možné. Takto postižený žák by dostal nabídku dokončit základní vzdělání v některém z dětských domovů se školou, což je školské zařízení internátního typu svým charakterem odpovídající minulým „polepšovnám“, kde by samozřejmě rodiče veškeré náklady spojené s pobytem hradili. Pokud by rodiče této možnosti nevyužili, zůstalo by dítě bez ukončeného základního vzdělání, tedy bez možnosti získání jakékoliv další kvalifikace. Dokončit základní vzdělání by mu bylo umožněno až po dosažení plnoletosti ve specializovaných kurzech, samozřejmě za úplatu.
Vážněji a nahlas se uvažuje o možnosti zakázat školu. Pokud by žák opakovaně a hrubě porušoval školní řád, napadal soustavně spolužáky či učitele, ředitel by vydal nařízení o suspendaci. Zavolal by rodičům, ať si pro dítě přijdou. Takto by mohl výrostek zůstat doma tři dny až týden. Trestem by bylo zejména pro rodiče, že by se museli takto neočekávaně o dítě postarat a toto opatření by mělo i přímou návaznost na výplatu sociálních dávek a automaticky by se zostřil dozor sociálních pracovníků nad rodinou delikventa.
Obě možná řešení by rozhodně napomohla učitelům ke kvalitní výuce a nakonec i ostatním žákům k získání kvalitního vzdělání. Každý z nás prošel školními lavicemi, tak není těžké si představit, jak jeden jedinec umí svých chováním rozhodit celou vyučovací hodinu.
Dle mého názoru stojí oba návrhy minimálně za úvahu. A to zejména proto, že se odpovědnost za chování dětí přenáší tam, kam patří. K rodičům.
