Vraždění v terezínské Malé pevnosti s koncem války neskončilo

Malá pevnost v Terezíně je častým cílem školních výletů a zájezdů zahraničních turistů pobývajících v Praze. Oběma skupinám se však nedostane příliš informací o tom, k čemu Malá pevnost sloužila po válce.

V podstatě už v prvních dnech po osvobození Sověty byli do terezínské Malé pevnosti sváženi nemečtí obyvatelé z okolí Terezína. Další proud Němců určených k internaci směřoval z Prahy. První pražský transport byl do Terezína vypraven již 17. června 1945.

Často a naprosto mylně se uvádí, že zde byli internování nacističtí váleční zločinci, že šlo o tábor pro osoby, které se na českém obyvatelstvu dopouštěly násilností a hrůz, které tehdejší doba a válečné šílenství přínášely. Ovšem již samotné počty a struktura internovaných napovídá, že to nemůže být pravda.

Z archivních pramenů plyne, že do tábora bylo předáno celkem 87 příslušníků wehrmachtu, příslušnost k SS se podařilo prokázat u 247 mužů. Členy nebo čekateli členství v NSDAP bylo dle evidence 809 internovaných mužů a 93 žen. Funkcionářů NSDAP bylo mezi zadržovanými 62, šlo však většinou o funkcionáře na nižší lokální úrovni.

Že terezínský internační tábor nebyl výhradně určen pro nacistické zločince a kolaboranty, o tom svědčí fakt, že před soudy se ocitlo jen 365 internovaných z celkového počtu téměř čtyř tisíc, kdy téměř dvě stovky z toho celkového počtu byly děti do 14 let věku.

Úlohu Malé pevnosti jako tábora pro nacistické zločince již zpochybňovala Okresní správní komise v Litoměřicích, která Zemský národní výbor v Praze koncem července 1945 informovala, že se v táboře nachází více než 1500 osob z řad Čechů a Němců, které byly zajištěny a do tábora poslány, aniž by bylo možné zjistit kým byly zajistěny, kdy se tak stalo a co je jim kladeno za vinu.

Na druhou stranu Terezínem prošla řada osob s nacistickou zlovůlí spojených. Do svého někdejšího působiště se tak nedobrovolně vrátili velitel Malé pevnosti Heinrich Jockl, jeho zástupce Wilhelm Schmidt, dozorce Thomas Soukup a další. V Malé pevnosti byli též umístěni pracovníci pražského gestapa. Zcela zvláštní postavení mezi vězni měl dr. František Schwarz, někdejší národně socialistický poslanec, který v zahraničním odboji byl odpůrcem prezidenta Beneše.

Vedení tábora bylo svěřeno jeho bývalým vězňům. První vedení však nemělo dlouhého trvání. Vedení tábora bylo koncem června 1945 zatčeno na popud 12. divize v LItoměřicích. Jednalo se o obvinění z vražd, k čemuž se obvinění přiznali. Důkazem dále byly protokoly výslechů, kdy mělo být v Malé pevnosti v období od 24. května 1945 usmrceno až 30 Němců injekcemi, které vpichoval internovaným jeden z vězněných lékařů na pokyn vedení tábora. Vraždy pomocí injekcí, které nařizovali dozorci zmiňují ve svých vzpomínkách i další internovaní.

Postrachem pro vězněné byl jeden z členů vedení tábora A. Kling. Jeden z vězněných, který vykonával funkcí kápa vypověděl před Úřadem národní bezpečnosti, že Kling ubil násadou od krompáče třicítku vězněných. Z dokumetů dále plyne, že 23. května 1945 došlo k masakru, kdy příchozí do tábora byli biti klacky, topůrky a pažbami pušek. Takto bylo ubito 59 starších můžů.

Internační tábor v Malé pevnosti v Terezíně existoval více než dva a půl roku. Prošlo jim téměř čtyři tisíce vězňů, pro nejméně 548 se poválečná Malá pevnost stala osudnou. Ve stejnou dobu byla Malá pevnost již přístupná veřejnosti jako místo mučení a vraždění politických odpůrců nacisty.

Internace a odsun Němců jsou historickým faktem. Válka rozpoutaná hitlerovským nacismem přinesla evropským národům, včetně Čechů, mnoho utrpení, a to co postihlo příslušníky německého národa bylo jejím bezprostředním důsledkem.

Je třeba zdůraznit, že události, které se udály v terezínském táboře po skončení války nebyly součástí represivních opatření organizovaných státem. Šlo o projevy zneužívání moci jednotlivci a jako takové byly žalovatelné, což potvrzují postoje soudů, správních orgánů a policie.