V čem ještě David Duke lže?

Česká média ho byla plná. Neodolal jsem a zakoupil si jeho knihu Moje probuzení. Stála bratru téměr 700 Kč a má skoro 750 stran. Jen velmi zevrubným, asi hodinovým listováním jsem autora přistihl při dvou tvrzeních, která jsou naprosto jasně nepravdivá. Jsem zvědav, kolik takových lží odhalím, až si ji přečtu celou.

Říká se, že kdo lže, ten i krade. To platí i o Dukovi. V roce 2002 byl odsouzen za daňové a fundraisingové podvody. Co se stalo, že pravičák se zabývá něčím tak odporným, vydřidušským a příživnickým jako je fundraising? Jeho aktivity na tomto poli soud ocenil pokutou ve výši deseti tisíc dolarů a poslal výtečníka na patnáct měsíců do chládku. Předtím však stačil rozfofrovat 200 tisíc dolarů, které získal pod falešnou záminkou od svých příznivců ve věhlasých kasínech. Aby měl obživu, tak Duke vydává pod pseudonymem Dorothy Venderbiltová knihu Finder - Keepers. V tomto díle Duke poskytuje osvětu ženám v oblasti vaginálních cvičení,  v orálním a análním sexu. Tolik jen něco málo o tomto “bílém” člověku, příslušníku té nejlepší “árijské” rasy.

V knize na straně 479 Duke nabízí mapu koncentračních táborů. V ní jsou vyznačeny vyhlazovací tábory - tábory smrti. Autor mapku doplňuje poznámkou, aby si čtenář povšimnul, že všechny tyto tábory smrti byly osvobozeny Sověty. Co tím chce Duke říct? Ze souvislosti vyplývá, že jelikož dle něho všechny tábory smrti osvobodili Sověti, nelze brát cokoliv o nich vážně. Především myslí masovost vraždění, technologii smrtících procesů a počet obětí. V dřívějších kapitolách totiž jednoznačně spojuje komunismus s Židy a komunismus vidí jako židovský mocenský nástroj.  Z toho všeho plyne Dukova teze, že jelikož dle něho byly všechny vyhlazovací tábory osvobozeny Rudou armádou, jakákoliv jemu nepohodlná tvrzení o skutečnostech, které se tam děly jsou tím pádem nevěrohodná.

Dukovi asi nic neříká akce Reinhard, která byla motorem otřesné mašinérie, sloužící k vyhlazení polských Židů, kterých před válkou žilo na polském území téměř tři miliony. Akce Reinhard svými rozmáchlými křídly měla samozřejmě “obsloužit” i obyvatelstvo židovského původu z obsazených území Sovětského svazu. Dukovi asi ani nic neříká jméno Odilla Globocnika - SS Brigadefuhrera, který  byl velitelem akce Reinhard a necelý měsíc po válce v britském zajetí hrdinsky spáchal sebevraždu. Čistě z logistických důvodů byly zvoleny končiny, kde se tyto tábory smrti nacházely.  Území, kde se tyto tábory nacházely logicky osvobodila Rudá armáda a to již jen z ohledem na jejich geografickou polohu. Měli tento prostor snad osvobodit kanadští vojáci?

A v čem tedy vlastně Duke lže? Není prostě pravdou, že všechny vyhlazovací tábory osvobodila Rudá armáda. Při své návštěvě v Lublinu v březnu 1943 rozhodl Himmler o ukončení akce Reinhard a o uzavření táborů smrti Belzec, Sobibor a Treblinka. Himmler došel k názoru, že v tzv. Generálním gouvernementu jsou Židé již téměř  vyhlazeni a vyhlazovací tábor v Birkenau je schopný plného provozu, aby zvládnul další potřeby nacistické vyhlazovací mašinérie. K uzavření uvedených táborů smrti skutečně došlo v roce 1943 a dalším v tomto roce uzavřeným vyhlazovacím táborem byl tábor smrti v Chelmnu. To vše se dočtete v knize Jicchaka Arada -  Belzec, Sobibor, Treblinka a potvrzuje to Richard Glazar v knize Treblinka, slovo jako dětské říkanky.  Logicky tedy nemohla tyto tábory osvobodit Rudá armáda, jak se Duke snaží spekulativně vnutit. Ze sedmi vyhlazovacích táborů smrti, které Duke na mapě ve své knize zobrazuje a tvrdí, že byly všechny osvobozeny Sověty tedy čtyři prokazatelně Rudá armáda osvobodit nemohla.

Stejně tak lživě Duke tvrdí, že v koncentračním táboře v Dachau se nikdy nenacházely plynové komory o kterých se tvrdilo, že v nich byli plynováni Židé. V tomto případě se Duke zjevně zcestně a manipulativně snaží vnutit čtenáři myšlenku, že někdy někdo něco takového tvrdil. Nenašel jsem v žádné publikaci nic o tom, že by se v plynových komorách v Dachau zplynovávali Židé. Naopak. Dočtete se, že v Dachau byly postaveny čtyři malé plynové komory, ale zároveň se uvádí, že ve skutečnosti šlo o desinfekční boxy. Každopádně jsem se v žádné publikaci, ať už v knize Stanislava Zámečníka  - To bylo Dachau nebo Bedřicha Hofffmanna -  A kdo vás zabije nedočetl, že by plynové komory byly používány k zabíjení jakýchkoliv vězňů. Mimochodem - kniha A kdo vás zabije vyšla již rok po skončení války, je napsána knězem - vězněm a též vypráví především o utrpení kněží v Dachau. Duke tedy zjevně fabuluje, když uvádí postoj oponentů, který nikdo nikdy nevyslovil a se kterým nikdo nikdy neargumentoval. Ale když se to hodí, účel světí prostředky. Zdroje svých informací samozřejmě neuvádí.

Nejsem historikem. Nejsem odborníkem na holocaust ani druhou světovou válku. Jsem laikem, který si toho už hodně přečetl a má z čeho čerpat. Ovšem s informovanými čtenáři asi David Duke nepočítá.