Uckermark. Řeklo by se skoro roztomilé slovíčko....

Kdyby ovšem nebyla pravda tak krutá a temná. Takto se jmenoval téměř zapomenutý koncentrák pro mladé dívky, které hitlerovský nacismus označil za "asociální".

Svého času tento koncentrák nacistický režim dokonce hrdě označoval za "ochranný" tábor pro mládež. Tábor samotný byl postaven vězni ze sousedního tábora Ravensbruck. V červnu 1942 bylo do tábora posláno prvních 70 dívek ve věku 16 - 21 let.

K tomu, aby se dívka ocitla v tomto koncentráku a byla označena za "asociální" nebylo třeba mnoho. Důvodem byl třeba útěk z nucených prací pro režim, kontakt s odbojem, porušení zákazu pití alkoholu nebo zákazu vycházení z domu v noci, kontakt se Židy nebo se zahraničními nuceně nasazenými, odmítnutí připojit se k nacistické " Lize německých dívek" a nebo i lesbická orientace. Prostě cokoliv neodpovídalo ideálu národně socialistické německé dívky mohlo být důvodem k internaci.

V lednu 1945 je Uckermark proměněn ve vyhlazovací tábor a dochází zde k hromadným vraždám starých a nemocných žen ze sousedního Ravensbrucku. K hromadnému vraždění zde používali smrtelné dávky neurotoxinu strychnin. Látka byla do těla dopravována injekcí a způsobovala ukrutné křeče. Život uvězněné končil totální respirační paralýzou. Dle svědků se v této době tímto způsobem zabíjelo třicet až čtyřicet žen denně.

Bohužel velmi spornou roli v případu hromadného vyhlazovaní v Uckermarku hraje i jistá Češka Věra Salvequartová. Tato zdravotní sestra měla být aktivní při hromadném vyvražďování v Ravensbrucku i Uckermarku. Za to byla v roce 1947 popravena. Dle některých však měla i zachránit před smrtí několik žen a dětí tak, že nahradila jejich indetifikační čísla čísly těch, kteří již byli po smrti. Jiný svědek uvedl. že ho měla Věra Salvequartová požádat, aby ji pomohl ukrást léky, jídlo a dřevo pro pacienty v lékařském bloku.

Koncentrační tábor Uckermark by pomalu upadal do zapomnění. V posledních deseti letech však antifašistické ženy pracují na tom, aby k tomu nedošlo. Každoročně organizují v místech, kde se malý a nepříliš známý koncentrák nacházel pracovní camp, kterého se zúčastňují dívky a ženy z celého světa. Cílem jejich práce je upravit místo někdejšího koncentráku do pietní a vzpomínkové podoby, která by odpovídala tomu, že zde více než pět tisíc žen a dívek vydechlo naposledy.