Těžké ráno modrého bloggera

Je pondělí 20. října 2008. Celou noc jsem nespal, čekal jsem zprávy o tom, jak má oblíbená strana triumfálně ve volbách rozdrtila všechny ty hlupáky, kteří nepochopili, že všechny ostatní strany jen lžou a vytahují na mé oblíbence různé smyšlené nechutnosti.

Sám jsem se snažil jak jsem mohl. Nic jiného než psát neumím a k tomu nechutné omezení, že mohu zveřejnit jen tři články za 24 hodin. Písemně, doporučeně a notářsky ověřeně jsem žádal admina bloggu, že vzhledem k situaci by měl povolit v předvolebním období neomezené počty článků. Alespoň těm z nás, kteří oranžovým vábničkám nevěří. Psal bych klidně dva články každou hodinu, strana mne tím nepověřila, ale já vím co se sluší a patří. Bojovat!!!

Admin toto nepovolil, asi nechápe naléhavost situace. Obrátil jsem se tedy se stížností na prezidentskou kancelář a Ústavní soud České republiky. Místo odpovědi přijela záchranná služba a dotazovala se mne na mé zdraví. A pak, že u nás zdravotnictví nefunguje. Úroveň našeho zdravotnictví se prokazatelně posunula tak, že díky ministru Julínkovi máme na to, že záchranáři sami od sebe objíždějí občany a dotazují se, zda jsou v pořádku, zda něco nepotřebují. Moc by mne zajímalo, jak by něco takového dr. Rath zajistil. Ale to lidé nevidí, lidé nechtějí vidět tyto pokroky v posledních měsících.

Tak jsem psal alespoň ty tři povolené, zdůrazňuji nedemokraticky povolené, články denně. Samozřejmě, že jsem přidal na důrazu v titulcích. Jen namátkou vyberu ty mé nejskvělejší ze všech skvělých titulků: „Dryáčnický Paroubkův styl může u slušných lidí narazit“ nebo „ČSSD je hrozbou pro fungování krajů“ nebo „ Pravdomluvný Jiřík aneb oranžová šmíra“. Pěkně jsem to vymyslel viďte?

Nejsem hlupák,  tak jsem vyzrál i na admina. Založil jsem si pro jistotu hned několik dalších blogů pod smyšlenými jmény, abych mohl pravdivě a odborně publikovat ve větším rozsahu. Použil jsem fotografie kamarádů, ať už pravicového či levicového smýšlení, a začal jsem psát pod jejich jmény. Dolanecký, to jsem taky já, Šimonpick též. K Šimonpick jsem použil fotku místního hrobníka, se kterým rozebírám rád situaci když on kope. Nepomůžu mu, ale přijde mi tak jako symbolické, jakoby kopal hrob všem těm levicovým hlupákům. No a ty další identity, které jsem si založil, abych mohl častěji publikovat, ty vám neřeknu. Konspirace není hospodské tlachání.

Snažil jsem se snažil, ale asi málo. Kolečko se mi nepolámalo, ale cítím vinu, že oranžovci získali 68,89 procent a my těsně prohráli. My měli jen 67,24 procent. Někteří dementní levičáci píší v novinách, že tyto počty nějak nesedí. No jasně že nesedí. Správně to má být přinejmenším opačně. Ach jo, co teď?

No nic, budou další volby a já budu dál psát. A v CK Shittour jsem si objednal zájezd do Minsku, musím se poučit, jak to tam ten Lukašenko dělá, když má ve volbách třeba klíďo píďo i 96 %.     

Modrá je dobrá!! A kdo to nechápe, tomu je to třeba rázně vysvětlit!!!