S čím vším ještě přijdou popírači?

Kdo čekal, že po tragickém období druhé světové války, kdy díky nacistům zmizelo téměř šest milionů Židů, vezme za své tradiční obviňování Židů ze všeho špatného, co se kdy kde komu přihodilo, ten se hodně spletl. Z antisemitského hlediska byl holocaust velkou potíží a politickou překážkou. Nevýslovné barbarství Osvětimi a dalších táborů smrti budí odpor slušných lidí bez ohledu na politické zaměření a antisemity vylučuje ze společnosti. Jestliže holocaust je důsledkem antisemitismu, kdo by pak chtěl k takovému hnutí patřit? Proto se ukázalo jako nezbytné ukázat, že žádná Osvětim neexistovala, nebo že se strašlivě přehání, nebo že o konkrétních skutcích nacistické vedení nevědělo.

První dobře známý případ popírání se odehrál brzy po válce ve Francii. Dovolím si nyní malou poznámku. Je zajímavé, že historičtí i současní nacisté hluboce opovrhují levičáky (jakoby oni byli ve skutečnosti nečím jiným), Židy a rasově neplnohodnotnými. Situace se však mění a lidé odpovídající těmto charakteristikám se ocitají v jejich očích v jiném světle, pokud na své nástroje hrají podle jejich, nacistických not. Komunistou či socialistou již současní nacisté neopovrhují v případě, že popírá holocaust. I ten mýtický prolhaný a úskočný Žid se stává důvěryhodným, pokud popírá nacistická vyhlazovací zvěrstva. Dokonce i ten “špinavý” Arab je vyvyšován, když pěje popířačskou melodii. Pokrytectví nacistů nechť posoudí ctihodný čtenář šám.
Ale zpět do poválečné Francie. Komunista a později socialistický poslanec Paul Rassinier prohlásil, že byl vězněn v Buchenwaldu a že tam plynovou komoru nikdy neviděl, že tedy holocaust je lží. Bodejť by ji tam viděl, když tam žádná nikdy nebyla. To zřejmě jen Rassinier a Duke se podivují, že ani v Buchenwaldu ani v Dachau žádné takové zařízení nebylo. Žádná literatura nikdy o přítomnosti plynových komor v těchto koncentračních táborech nehovořila, tak mi není jasné, komu se chtějí Rassinier a Duke stavět se svým argumentem, když zjevně druhá strana, která by jim oponovala, neexistuje.
Podle Rassiniera a jeho následovatelů tedy muselo v cause holocaustu jít o “spojenecko - židovské” intriky, kdy bylo v plánu vydírání Německa, aby odškodnil oběti. V tomto smyslu je skutečnou biblí všech nácků a popíračů spisek jistého Normana Finkelsteina, opět pro nácky důvěryhodného člověka i když jde o levičáka - Průmysl holocaustu .
Rassinierovo tvrzení, že plynové komory jsou výmyslem, jelikož nic takového v Buchenwaldu neviděl, je tedy založeno čistě na osobní zkušenosti, kdy byl vězněm v koncentračním táboře jako politický odpůrce nacismu spolu s dalšími politickými vězni, obyčejnými zločinci, pacifisty a homosexuály. Pro tyto vězně byl určen koncentrační tábor Buchenwald, stejně jako Dachau. Tam byli navíc významnou vězněnou skupinou kněží. Tyto koncentrační tábory nikdy nebyly továrnami na smrt s plynovými komorami na likvidaci Židů.
Po Rassinerově úvahách se popírání holocaustu, které si začalo říkat “revizionismus” či “negacionismus”, rozšířilo do mnoha zemí. Vznikla dokonce i periodika a instituce s jediným cílem: vyvrátit osvětimskou lež. Jednalo se například o Journal of Historical Review v USA nebo Annales d histoire revisioniste ve Francii. Revizionisté se pokládají za bojovníky za historickou pravdu proti obrovské přesile světového židovstva, kdy Židů na světě údajně žije necelých dvacet milionů, což je proti zbytku nežidovského obyvatelstva planety ta správná přesila, jak má být.
Když popírači pochopili, že jejich názor nemůže stát na nesmyslech “zblbíka” Rassiniera, začali z jiného soudku. A každý z jiného. Někteří přestali popírat, že byli Židé zabíjeni a dokonce i potvrdili, že se jednalo o vyhlazování masové. Prohlašují však, že šlo o spolupráci nacistů a sionistů, kdy cílem obrovské publicity, jaké se holocaustu dostává, je zajistit politickou moc Izraeli a jeho pravičácké, polofašistické politice. Dovede si někdo představit, že by se nacisté s Židy na něčem takovém dokázali dohodnout? Tvrdí to někteří popírači z krajně levicového spektra, často židovského původu.
Jiní revizionisté naopak tvrdí, že nebyli zabiti vůbec žádní Židé. Pouze připouštějí, že desítky tisíc jich mohlo zemřít v důsledku nemocí nebo těžkých životních podmínek. Další dokonce vyhlašují, že nacističtí vůdcové byli oprávnění přijmout proti Židům mimořádná opatření, protože Židé vyhlásili Německu válku.
Doznání nacistických pohlavárů v otázkách holocaustu dle popíračů nehraje žádnou roli v jejich pojetí dějin druhé světové války. Nejde prý o seriózní důkazy. Ti lidé prostě museli být mučeni. Někteří revizionisté se zaměřují na technické otázky. Prohlašují, že plynové komory nebyly nalezeny a když jsou postaveni před jasný důkaz o opaku, říkají, že tyto stavby sloužily spíše k desinfekčním účelům. Tvrdí, že bylo nemožné zabít v tak krátkém čase tolik lidí. Jak mohlo být téměř šest milionů Židů zplynováno v Birkenau? Jako by to někdy někdo tvrdil…. Existovaly přece i jiné tábory smrti, existovala ghetta, existovaly vyhlazovací akce na Východě….
Popírači se soustřeďují též na statistiku. Prý se počet Židů, kteří žili ve východní Evropě přeháněl a počet těch, co přežili, zase uměle snižoval. Přitom však stále zůstávají miliony, jichž se nelze dopočítat - kam ti lidé zmizeli?
Přímo rozkošně si pohrávají s čísly v případě samotného Německa, kdy tvrdí, že dle statistik mělo být snad více židovských obětí holocaustu, než vůbec Židů před válkou v Německu žilo. Kulatně zamlčují Norimberské zákony , které označily za Žida i ty, kteří se nikdy k židovství nehlásili, ani se za Židy nepovažovali. Pokud jim tento argument vmete do tváře, dostane se vám odpovědi, že tyto tedy není možné počítat jako židovské oběti, když Židy nebyli…..
Je ovšem třeba přiznat, že přesné údaje o židovských obyvatelích v okupovaných zemích byste hledali těžko. Je známo, kolik Židů žilo a bylo deportováno ze zemí jako bylo Německo, Československo či Holandsko. Chybí však přesné údaje ze Sovětského svazu. Takové nesrovnalosti však nejsou ničím mimořádným. Neexistují totiž přesná čísla o ztrátách v druhé světové válce obecně. Neexistují takové údaje ani o první světové válce, a to ani pokud jde o Německo, zemi s tradicí téměř dokonalé statistiky. Nepřesnost údajů zejména plyne z posledních fází války, kdy se nacistická správa hroutila, vládl zmatek. Pokud jde o židovstvo, je jasné jedno. Před válkou byly v Evropě velké židovské komunity, a po válce už ne.
V poslední době, zřejmě pod tíhou argumentů, revizionisté ochabují. Většina jejich předešlých argumentů padla… A tak nastal čas pro poslední pokus o revizi. Jde o relativizaci holocaustu. Tito popírači připouštějí, že bylo asi zabito několik milionů Židů, je však na to prý potřeba nahlížet v historických souvislostech. Za války zahynulo mnoho lidí, nejen Židé. Ačkoliv byl holocaust smutný a trestuhodný, nebyl v kronice dějin nikterak vyjímečný.
Pokud se pokusíte argumentovat počtem necelých šesti milionů lidí, kteří byli zavražděni nikoliv jako političní odpůrci, nikoliv jako vojáci na bojišti, ale jen a pouze pro svou národností příslušnost, dočkáte se protiargumentu výše uvedeného - s odkazem na Norimberské zákony přece všichni Židé nebyli…. Já ovšem považuji za důležitější, že jako Židé zemřeli.