Práv mají habaděj. Ale povinnosti?

Můj bratr je kantor. Co pamatuji, již jako malý kluk chtěl být kantorem. Je jím už dvacet let. Na plat si nestěžuje, nakonec žije sám a skromně, tak mu státní učitelská gáže dovolí  využít období prázdnin a cestovat. Nedávno mne informoval o přednášce, která v jeho škole proběhla na téma práva děti a žáků.

Jistě tam zazněla spousta podnětných příspěvků a postřehů. Ovšem dva z nich jsou hlouposti do nebe volající a nikdo mi nevymluví, že ve své podstatě pocházejí z inovační dílny jisté Džamily. Ta se proslavila již několika skutečně skvostnými postřehy. O některých jsem se již v minulosti na svém blogu zmiňoval.

Zabrousím do minulosti. Každý z nás si pamatuje, že ve vyučování jsme si s kamarády posílali různá psaníčka. Neobsahovala zpravidla více než jednu větu, případně malůvku připomínající jistý vepřový dobytek. V romantičtějším případě obsahovala známý obrázek srdíčka se stručným a jasným vzkazem konkrétní spolužačce. Pokud učitel tuto dětskou poštu, zpravidla psaníčko zachytil,  ihned ji zabavil, či autora přiměl, aby psaníčko sám roztrhal či odnesl do koše. Žádná velká věda se z těchto případů nedělala, tyto věci patří do školních lavic stejně jako aktovka a pravítko.

Ani dnes tomu není jinak, děti si stále posílají psaníčka. Ani jejich obsah se zřejmě nebude příliš lišit od těch našich minulých. Ovšem změnila se právní úprava. Dnes totiž, alespoň dle přednášející na výše uváděném semináři, nelze toto psaníčko dítěti zabavit. Jde totiž o jeho majetek! A na cizí majetek se přece nesahá.

Obdobně přednášejí na kantory apelovala v případě mobilního telefonu. Jestliže dítě ve vyučování používá mobilní telefon, nelze mu ho zabavit byť jen do konce hodiny. Nelze na něho asi sáhnout nebo ho vzít do ruky. Jde totiž o jeho majetek!

Asi většina z vás kroutí hlavou nad těmito novotami a vzpomene si, kolik že to věcí paní učitelka na konci školního roku vracela. Jednalo se předměty, které do školy nepatří a které jsme přesto ve škole měli. Navíc jsme je často měli z jednoho důvodu, narušovat průběh vyučovací hodiny. Tenkrát se nad tím asi nikdo nepozastavoval, nebo nebyli ničím majetkem, rodiče se nebouřili a za zabavenou věc jsme spíše ještě dostali záhlavec.

Nevím jestli si uvědomujeme, jakou podobnými opatřeními dáváme dětem do rukou zbraň. A to se netýká jen školy. Nakonec první výsledky jsou již na světě. Děti velmi razantně umí prosadit svá práva. Ale na povinnosti se jaksi pozapomíná…..

Máme vůbec právo zabavit dítěti samopal, když si ho přinese do školy?