Zákonodárci se odhodlali k zásadnímu kroku. Pokud procedura
projde na všech frontách, tak od počátku roku 2010 budou děti od čtrnácti let za
své skutky nést odpovědnost v trestně právní rovině. Z jejich pohledu
může být jistou úlitbou skutečnost, že zahájení intimního života bude oficiálně
povoleno od stejné věkové hranice. Ale k tomu jindy....
Pokud jde o možnost postihnout trestnou činnost dětí nemyslím, že by se něco zásadního měnilo. Je hezké, že k soudům budou vlečeny děti o rok mladší než doposud, ale zásadní problém, a to problém odpovědnosti rodiče za skutky a chování svého potomka, je stále otevřen.
Český sociální systém je štědrý a rodina získává slušnou podporu. Podpora ve své podstatě není ovšem určena ke spotřebě. Není určena k nákupu novinkových mobilních telefonů, značkového ošacení či alkoholu a cigaret. Na spotřebě tohoto zboží stát nijak zvláštní zájem nemá. Má však zájem na tom, aby rodina jako základ společnosti fungovala a aby rodičům bylo umožněno vytvářet dětem inspirující a podnětné prostředí pro jejich všestranný rozvoj.
Stát se tedy prostřednictvím sociálního systému finančně spolupodílí na výchově děti. Výsledkem výchovy rodičů je však často dítě nechodící do školy, páchají trestnou činnost či přestupky. Nezřídka je dítě k trestné činnosti podněcováno, kdy rodiče vnímají skutečnost, že dítě za tyto skutky nemůže být stíháno.
Rodič je za výchovu svého dítěte odpovědný, stát k tomu finančně napomáhá. Nechápu tedy, proč není možné věci pojmout tak, že za skutky svého dítěte rodič skutečně odpovídá. Vždyť to, co se z dítěte vyklube, je z větší části skutečně dílem výchovy v rodině. K činům dětí by se tedy mělo pohlížet stejně, jako když by tento skutek spáchal rodič. A ten by také měl nést za své dítě odpovědnost v tom smyslu, že by za trestné činy a přestupky své ratoleti byl postaven před soud.
Výjimkou by snad mohly být pouze zločiny spáchané dítětem, které prokazatelně trpí poruchou osobnosti, na které se výchova nepodílela.
