Kolem případu exekucí v Chomutově toho bylo napsáno
dost. Mezi tím vším zaniká nezanedbatelný detail. A to, kdo se z celé causy
má ve skutečnosti dobře.
Včera zpravodajství přinesla bombastickou zprávu. Tedy pro někoho bombastickou. Ministerstvo spravedlnosti prý na postupu radnice nevidí nic nelegitimního. Voda na mlýn všech těch, kteří si myslí, že zákony platí jak kdy a jak pro koho.
Oporu tito lidé hledají v tzv. petici, kterou může podpořit kdokoliv, pod jakýmkoliv jménem a kolikrát se mu zachce. Dnešní ranní zprávy TV Nova však přinášejí zprávu, kdy mluvčí ministerstva potvrzení legitimnosti exekucí jejím úřadem popírá a správně dodává, že v našem právním systému o zákonnosti či protizákonnosti rozhoduje jen a jen soud. Takže na jeden případ manipulací a lží poměrně dost.
Mezi tím vším zaniká skutečnost, odkud jsou vlastně peníze, které jsou v chomutovském případu předmětem exekuce. Jedná se o sociální dávky, tedy o peníze, kterém nám stát ukrojil z našich příjmů. Z daní které odvádíme. Jedná se o prostředky, které mají být k dispozici potřebným, lidem v nouzi. Ponechme teď stranou úvahy o tom, zda náš sociální systém je štědrý či nikoliv, zda je motivační či nikoliv, zda je dostatečně chráněn proti zneužívání čí nikoliv. O tom tento článek není. Podstatné je, že se skutečně jedná o naše prostředky, které mají sloužit lidem v nouzi a to dle přesně stanovených pravidel.
Při vědomí, že sociální dávky nejsou prostředky radnice s nimi tato ovšem zachází velmi podivně. Představte si, že bych já měl tělesně postiženého bratra, kterému bych půjčil peníze na byt. Posléze bych značným humbukem spustil sbírku a další benefiční akce, abych získal prostředky na to, aby bratrův byt mohl být upraven jako bezbariérový. Ovšem k tomu bych získané prostředky nepoužil, ale ponechal si je jako splátku bratrova dluhu. Tak nějak se chová chomutovská radnice.
Naše peníze, které mají sloužit potřebným tak získává radnice jako plnění za dluhy svých občanů a exekutoři jako odměnu za služby poskytnuté radnici při vymáhání dluhů. Nejde o prostředky malé. Již jen převzetí případu exekutorem přijde bez DPH na 3 000 Kč. Tedy jestliže někdo neuhradil pokutu za nesprávné parkování za 1 000 Kč, již jen tím, že věci se ujme exekutor jsou vymáhány tisícovky čtyři. Nepočítám v tuto chvíli s dalšími úkony, které si exekutor nárokuje, ani s úroky náležejícími radnici.
Jinak řečeno, dluhy nesplácí dlužník, ale my všichni. Prostředky ze kterých jsou spláceny nebyly určeny na úhradu dluhů kohokoliv, ale na pomoc sociálně potřebným. A sociálně potřebných je dost a někde jinde mohou skutečně chybět. Třeba zrovna u skutečně sociálně potřebných, u osamělých matek, lidí nemohoucích a starých o které se nemá kdo starat.
Sečteno a podtrženo všichni jsou spokojeni. Radnice se začíná dopracovávat k dlužným penězům, exekutoři mají královsky zaplacenu práci. I samotný dlužník může být spokojen. Peníze sice nedostane, ale je mu umořován dluh, což zajisté také lze považovat za jistý profit. Za koho z nás by stát platil dluhy. A nakonec paní starostka na tom všem startuje skvělou politickou kariéru.
A to vše prosím platíme my. Nikoliv dlužník. Již jen z této podstaty je zřejmé, že sociální dávky nemohou být předmětem exekuce.
