Kdyby to nazi slečinky věděly…

Tak by tam snad ani nelezly… Mám na mysli ty jejich organizaci jako  - nechť si pozorný a znalý čtenář dosadí sám.  Asi nevědí, že nacistický stát byl vybudován téměř výhradně na mužích.  Žena měla jiné úkoly, které dnešní nazi slečinky téměř bezvýhradně neplní a tím se zpronevěřují ideologii, která je jim tak milá.

Jedním z prvních cílů nacistické populační politiky bylo, aby ženy odešly z práce, vrátily se do domácnosti a tam pak měly co nejvíce dětí. Již v roce 1917 popsal berlínský Spolek pro rasovou hygienu roli žen ve společnosti jako nikoliv intelektuální, ale spíše odvislou od jejich “přirozeného a zdravého sklonu k mateřství”. Po roce 1933 tento cíl vzaly za svůj i špičky nacistického vedení.

Úsilí nacistů o zvýšení porodnosti v Německu bylo kombinací propagandy, finanční motivace a zvláštních dávek. V roce 1938 již museli být všichni veřejní činitelé ženatí nebo na svou funkci rezignovat. Lékařské časopisy začaly tistknout kritické články na adresu nejen svobodných, ale i bezdětných kolegů. Od roku 1938 dostávaly manželské páry, které spolu byly pět let a ještě neměly děti, pokutu formou zvláštního zdanění a mezi možné důvody rozvodu se přidala neplnodnost ženy.

Roku 1931 nacisté přišli do parlamentu s návrhem, který vyžadoval, aby “kdokoliv se pokusí uměle zmenšit plodnost německého národa” byl poslán do vězení “za zradu rasy”. Krátce po roce 1933 nacisté jasně vyjádřili nesouhlas s jakoukoliv formou potratu. Potrat byl umožněn jen v případě, kdy byl ohrožen život matky. Nacisté považovali potrat za “zločin proti tělu německého národa”. Tak se stalo, že od roku 1937 byli lékaři usvědčení z provádění potratů odsuzování na deset let vězení a deset let ztráty občanských práv.

Zároveň se však nacisté nebránili potratům žen považovaných za rasově méněcenné, v některých případech je dokonce požadovali. V roce byl pro Židy potrat legalizován a od léta 1943 byl potrat povolen polským a jiným východoevropským ženám pracujícím v Německu.  Ženy z “východu”, které dostaly povolení k potratu bývaly posílány na universitní kliniky a porodnická učiliště, kde se na nich mohli studenti medicíny a porodnictví učit jako na živých modelech.

Podle oficiální nacistické politiky nebyly svobodné ženy považovány za státní občany. Spadaly do podřadné kategorie státních příslušníků, stejně jako Židé.  Po roce 1936 se ženy nesměly připravovat na kariéru v občanskoprávní sféře, v soudnictví a dalších profesích. Vyloučení žen z univerzit němečtí rasoví hygienici zdůvodňovali jako nutné pro zachování rasy. Fritz Lenz již v roce 1914 uváděl: ” V době, kdy ukončí univerzitní studia, jsou ženy kvůli pokročilému věku, povadlým půvabům a nicotným zkušenostem s vedením domácnosti méně vhodné pro manželství, než mohly být dříve”. Dodal, že v Americe studium žen na vysokých školách vedlo k tomu, že nejlepší ženy se nerozmnožují, a požadoval, aby mateřství bylo pro ženy stejně povinné jako vojenská služba pro muže. Lenz se také stavěl proti hlasovacímu právu ženy, proti jejich účasti ve sportech a také proti tomu, aby měly přístup k antikoncepci a potratu.

Šílené nacistické teze o “ženské otázce” podtrhává sám Lenz, když zveřejnil svůj pohled na věc: “Je jasné, že žena může mít děti po dobu bezmála třiceti let. I kdybychom předpokládali, že bude rodit jen jednou za dva roky, vyjde nám minimum patnáct porodů na matku. Menší počet musí být považován za důsledek nepřirozených nebo patologických jevů”. Sám Hitler prohlásil, že bojištěm žen je domov a profesor G. A. Wagner, ředitel ženské kliniky při berlínské nemocnici Charité v roce 1933 označil zásoby vaječníků německých žen za národní zdroj a majetek německého státu.

Čí jsou tedy vaječníky dnešních nazi děvčat? Národ o ně zjevně nestojí, ať si je nechají, jsou jejich…. Mít víc než dvacet let a nemít děti, to je přece snad i ještě horší, než být Židovkou, tedy podle jejich historických idolů . Jak se s tím vyrovnají? A tak co tedy s nimi? Naštěstí žijí ve svobodné společnosti, kde je jen na nich, jak naloží se svým životem, svým biologickým vybavením, svými rodinnými predispozicemi.

Jestli ti toho však váží, o tom silně pochybuji.