Kdo je vlastně ten “slušný” člověk?

V posledni době je internet a média zablešen úvahami na téma, že nějací “slušní” doplácejí na ty “neslušné”. Přičemž ti “slušní” bývají velmi mlhavě definováni. Ti “nešlušní” mají další přívlastky. Třeba vyžírkové, příživové, nepřízpusobiví atd…  Situace mi nedala spát a tak jsem se rozhodl učinit takový menší rozbor toho, kdo je kdo a kdo je kým:-)).

Především tím slušným ze zásady nemůže být Rom.  Nakonec viděl někdo z vás “slušného”, vzdělaného či nekonfliktního Roma? Ano najdou se tací. Ti ovšem vzdělání, postavení a úroveň prý získali pozitivní diskriminací a to se nepočítá. Kdyby nebylo něčeho takového jako je pozitivní diskriminace, byli by stejně “neslušní” jako jejich soukmenovci. Takže z počtu obyvatel naší milé české zemičky můžeme odečíst cca 400 tisíc Romů. Nakonec žádná škoda, řada těch “slušných” tyto tmavé elementy ani za české občany nepovažuje.

Pak tu máme další kategorie “slušných” a vyžírků. Tentokrát jsou mantinely slušnosti postaveny na základě politické náklonnosti k těm či oněm. Pravice tvrdí, že levice jsou zloději a levice tvrdí, že pravičáci kradou. Abych zůstal nezávislý a nezbředl do jaklovského tlachání, dovolím si tedy konstatovat, že polovina národa,” očištěná” o Romy zůstává prozatím těmi “slušnými”, přičemž netvrdím která. Ke konstatování, že se jedná o polovinu mne vedou více či méně stálé výsledky voleb, kdy polovinu mandátů v Poslanecké sněmovně parlamentu ČR obsadí levice a tu druhou pravice.

Další velkou skupinou “neslušných” jsou ti, kteří si pořídili něco na dluh, či nějaký jiný dluh nespláceli a stali se tudíž soustem pro exekutora. Ročně je nařizováno kolem tří set tisíc exekucí. Pokud vezmeme v úvahu, že tyto údaje jsou přibližně každý rok stejné ( za období krize značně vyšši, ale dohledávat se mi to nechce...), tak se do podobných potíží neslučitelných se statutem “slušného” člověka dostalo jen za posledních deset let na tři miliony občanů ČR.  Člověk se však nazadlužuje sám a věci pořízené na dluh zpravidla slouží celé rodině a základním kámenem rodiny jsou dva lidé. Někdy muž a žena, někdy muž a muž a někdy žena a žena. Logicky tedy uvedený počet můžeme násobit dvěma, jelikož rodinní příslušníci těch, na které byly dluhy vedeny nečinili dost opatření, aby bylo exekuci předejito, tudíž ani oni nemohou být slušnými lidmi.

Další početně silnou skupinou o kterých těžko můžeme mluvit jako o “slušných” jsou ti příživníci, kteří se nechají živit z našich daní jako státní zaměstnanci. Jejich neslušnost spočívá v tom, že se neštítí  krýt svou neschopnost postavit kariéru na uplatnění znalostí v privátním sektoru  požadavkem být placen z daní, tedy z našeho.  Ano. Jsou to státní úředníci, učitelé, policisté, vojáci a podobná svoloč. K nim můžeme přiřadit veškerou nechutnou lůzu neziskovek všemožně nesmyslně obhajující neobhajitelné, o což se jich navíc nikdo nikdy neprosil a také tzv. “svobodná povolání”. Tedy umělce, novináře a podobné kreatury. Vždyť viděl někdy někdo v televizi někoho, kdo skutečně umí zpívat, či hrát ve filmu či divadle, či alespoň povídat frky? A za to od nás chtějí peníze i lidé jako Holubová. Nesmím též zapomenout na novinářský povl, který nás imbecilně informuje z pozic neumětelů. Ti by se mohli učit od nezávislosti, informovanosti a korektnosti některých politicky nekorektních českých internetových médii, která jsou až tak nekorektní, že se pro jistotu registrují v USA.

Původně jsem chtěl napsat, že těmi “slušnými” jsem zůstal jen já a paní Tydlitátová:-))). Ovšem jak je z výčtu patrno, i my jsme vyžírkové. Tak kde jsou vlastně ti slušní Češi?